4. ZNEUŽITÍ AI perspektivě – po jednom století dalšího technologického pokroku – přijde návrat k plné zaměstnanosti: Poprvé od svého stvoření proto bude člověk konfrontován se skutečným, trvalým problémem – jak užívat svou nezávislost na naléhavých ekonomických starostech, svobodu, jak vyplnit volný čas, jež mu dobyla věda a složené úročení, jak žít moudře, konsensuálně a dobře.
Taková budoucnost vyžaduje radikální změnu našeho ekonomického systému, protože v mnoha zemích jsou ti, kdo nepracují, vystaveni chudobě a bídě. Moderní zastánci Keynesovy vize obvykle podporují nějakou podobu univerzálního základního příjmu (universal basic income; UBI). Financován daněmi z přidané hodnoty nebo příjmy z kapitálu by UBI poskytl rozumné příjmy každému dospělému bez ohledu na okolnosti. Ti, kdo by stáli o vyšší životní standard, by stále mohli pracovat, aniž by UBI ztratili, zatímco ti, kdo by nechtěli, by mohli trávit život, jak se jim zlíbí. Může se to zdát překvapivé, ale UBI má podporu napříč politickým spektrem, od Adam Smith Institute30 po Stranu zelených.31 Pro některé představuje UBI jakousi verzi ráje.32 Pro jiné představuje selhání – většina lidí nebude mít žádnou ekonomickou hodnotu, jíž by přispívala společnosti. Mohou dostávat jídlo a ubytování – převážně od strojů –, ale jinak budou ponecháni svému vlastnímu osudu. Pravda leží jako obvykle někde mezi a závisí hlavně na tom, jak se člověk dívá na lidskou psychologii. Keynes ve svém eseji jasně rozlišoval mezi těmi, kdo o něco usilují, a těmi, kdo si užívají – lidmi „racionálními“, pro které „marmeláda není marmeládou, pokud se nejedná o marmeládu zítra, a nikdy marmeládu dnes“,* a „rozkošnickými“ lidmi, kteří „jsou schopni si rovnou užívat“. Návrh na UBI předpokládá, že velká většina lidí je toho rozkošnického druhu. Keynes předkládá, že usilování o něco je jedním ze „zvyků a instinktů obyčejného člověka, jimiž byl krmen po nespočet generací,“ nikoli „skutečná hodnota života“. Předpovídá, že se tento instinkt postupně ztratí. Proti tomuto pohledu lze namítat, že snažení je to, co znamená být skutečně člověkem. Spíš než aby se hédonismus a cílevědomost navzájem vylučovaly, jsou často neoddělitelné: skutečná radost a trvalé naplnění vychází z toho, že máme cíl a dosahujeme ho (nebo se o to alespoň pokoušíme, obvykle navzdory překážkám), spíše než díky pasivní konzumaci bezprostředních požitků. Existuje rozdíl mezi tím, když na Everest vystoupáte a když vás na něj vysadí z helikoptéry. * Odkaz na dialog Bílé královny a Alenky z páté kapitoly Za zrcadlem a co tam Alenka našla Lewise Carrolla. Pozn. překl.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS501818