lika by se mohlo koupit topení na zimu, kolika dětem koupit boty a kolika zajistit bezplatné obědy ve škole – podvyživené děti jsou i přes čtvrtstoletí po transformaci stále velkým pro‑ blémem bulharského venkova. Když slyší o čtyřech stech eurech, ježí se jim vlasy na hlavě. Málokterá rodina má tolik na měsíc a jsou tu desítky rodin s mnoha dětmi. A když si obyvatelé ty částky porovnají, dojdou k nepříjem‑ nému závěru, že o medvědy se dbá daleko více než o ně. Že za‑ tímco medvědi jsou učeni, jak si poradit, jak řešit konflikty, jak hibernovat, zatímco se pro ně staví bazény a hřiště pro jejich potřeby, obyvatelé Belice byli ponecháni sami sobě. Přestože se učí svobodě déle než medvědi, nemají tým specialistů, který by je během té transformace podpořil. „Lituji, že jsem se nenarodil jako medvěd,“ řekl jednou hořce bývalý starosta Belice Hasan Illan, když srovnával rozpočet parku s rozpočtem městečka. Pracovníci parku se snaží pouštět podobné úvahy druhým uchem ven. Dobře vědí, že jejich adresáty by neměli být oni, ale někdo jiný. Není přece jejich vina, že organizace Čtyři tlapy má úspěchy v získávání financí na medvědy a další zvířata, a ne na obyvatele bulharského venkova, na které se za transformace za‑ pomnělo. Beličtí by se měli se svými požadavky obrátit na svou vládu a po ní chtít, aby jejich osud zlepšila, a ne řešit medvědy.
2. Přes všechna nedorozumění považují pracovníci parku dobré vztahy s obyvateli Belice a okolí za svou prioritu. Dělají všechno, 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS501817
Medvěd během práce v jedněch z bulharských lázní.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS501817
aby je k sobě přilákali na návštěvu, investují do dobrých vztahů. V městečku jsou vystaveny tabule se snímky osvobozených med‑ vědů. Městský úřad je používá pro svou propagaci na internetu. Aby ale udělali ještě větší pokroky, vymysleli pracovníci, že bu‑ dou každý rok zvát děti z belických škol na velikonoční vajíčko. Poprvé se připravili velice důkladně. Během akce probíhaly různé soutěže, byl tu i klaun, malé občerstvení a animátoři na dětském hřišti. Akce dopadla skvěle. O to větší bylo rozhoř‑ čení zaměstnanců parku, když se dozvěděli, že jediné, čím se rodiče pozvaných dětí v Belici zabývají, je spřádání úvah, co se stane, když některý z medvědů uteče, začne napadat lidi a žrát je. „Nikdo neřekl jediného dobrého slova o tom, že se akce po‑ dařila, že to bylo příjemné, že děti byly spokojené,“ stěžuje si jeden z pracovníků. „Zato se všichni ptali: ‚Opravdu dokážete ty medvědy uhlídat?‘ My jim odpovídáme, že ano, máme přece elektrický ohradník a vysoký plot. A lidi znovu: ‚No dobře, ale co se stane, když se nějaký medvěd podhrabe?‘ A my na to: Vždyť máme kamery. Kdyby některý z nich začal něco vymýšlet, hned to uvidíme. A na to se jeden chlapík ptá: ‚A co se stane, když se nějaký pokusí utéct korunami stromů?‘ To by jeden brečel!“ Naštěstí uběhlo několik let, během nichž žádný medvěd ne‑ utekl, navíc pár lidí z Belice začalo v parku pracovat. Lidé se s penzionovanými tančícími medvědy nějak srovnali a zdálo se, že jejich vztahy už se nebudou zhoršovat. Bohužel se nedlouho poté obyvatelé Belice dozvěděli, že každých pár měsíců dojíždí za medvědy stomatolog z Německa, doktor Mark Loose. A zase začaly řeči, jak prý je možné vozit zvláštního zubaře pro medvědy, když jen v Belici nemá devadesát procent obyvatel peníze na léčení a chodí buď se zkaženými zuby, 100
Ukázka elektronické knihy