rovský, který dosahuje aţ 30 metrů délky, také vynachází, ale na toho jsme se synem při mořském safari u Reykjaviku nenarazili. Lodi se připletli do cesty „jen“ dva 17metroví keporkaci. Zajel jsem také i do Cambrie koupit si pivo k večeři, kdyţ jsem „ušetřil“ tu vstupní dvacetidolarovku. V tom přímořském letovisku s westernovými štíty obchodů a restaurací mi jedna mladá prodavačka chtěla naúčtovat za jednodolarového Budweisera a tři rajčata skoro osm dolarů. Tomu jsem i se svou malou slovní zásobou učinil přítrţ a stáhl cenu na něco přes dva dolary. Holka s chabou znalostí počtů se červenala a s rozpaky mi vloţila plechovku do papírového pytlíku. To nebylo omluvné gesto, ale v prohibiční Americe se nesmí na ulici popíjet z „nahaté“ pivní piksly. Vrátil jsem se k Pacifiku a zaparkoval na jiném místě. Povečeřel jsem s rejdící veverkou kolem auta, popíjel tu Anhauser-Bush břečku a koukal na klesající zarudlý sluneční kotouč, jak se zvolna přibliţuje k daleké linii horizontu. V pobřeţních vlnách jsem zahlédl plavat něco podlouhlého a tmavého. Neţ jsem vytáhl dalekohled, myslel jsem si, ţe mám kliku vidět osamoceného kalifornského lachtana. K mému překvapení to byla ještě větší rarita: na zádech plující mořská vydra. A nebyla sama, po jejím boku se vynořila druhá!
Mořská vydra je pěkně velká, váţí aţ 40 kg a je čtyřikrát větší neţ vnitrozemské vydry ţijící u potoků a řek. Nebylo divu, ţe jsem ji bez dalekohledu zaměnil za lachtana, který je pochopitelně ještě mnohem větší. Za přibliţujícími skly jsem měl ten pár vyder před sebou jako na dlani, vypadalo to, ţe je to samice s odrostlým mládětem. Tahle zvířata mají podivuhodný ţivot v oceánském prostředí: úder vlny 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS501645