96
Vl a da na G om es A dolfo • Na A fr ik u z a pom eň
Závěr: „Prostě neodletíte. Peníze vám nevrátíme ani za letenky, ani za online platbu za zavazadla. „No ne ne, tohle přece není možné?“ Nepomohl ani fakt, že před dvěma měsíci jsme odletěli zcela bez problémů. Takže…? Jeli jsme domů, teda k dceři, svůj domov už jsme neměli. Domov ani dalších sedmdesát dva tisíc na letenky a kufry. Byla jsem zoufalá a zlá. Iko byl taky vzteklý, ale zachovával klid a celou dobu se mě snažil uklidnit: „Neboj, zítra odletíme.“ Nedokázala jsem sedět, nervy mi pracovaly na plné obrátky a vztek se střídal se zoufalým pláčem. „Soni,“ vzlykám do telefonu. „Vladuš, co se děje?!“ ptá se vyděšeně. Popisuji celou situaci a Soňa chápe, že tak jako už mnohokrát musí zapojit své schopnosti. „Přijeď, něco vymyslíme.“ Přesně tohle potřebuju slyšet. Sedíme spolu v restauraci u kávy a já se snažím jí v klidu znovu popsat trable s naším odletem a klepe se mi hlas i brada. „Nebreč, zítra odletíte,“ snaží se mě uklidnit a vytahuje lahvičku s elixírem. Trochu nakape do sklenice s vodou a podá mi ji. „Co je to?“ ptám se ze zvědavosti, protože ona má mou plnou důvěru. „Relaxin, náš nový produkt, ten ti pomůže,“ dodává klidným a přesvědčivým hlasem. „Jak se cítíš?“ ptá se v okamžiku, kdy už ji s úsměvem na tváří popisují naši anabázi s cestováním s osmi zavazadly. Najednou mi to přišlo směšné, když jsem se zpětně podívala na ten obraz uřvané a vzteklé ženské, která bojuje s osmi třiadvacetikilovými kufry. „Je mi fajn, najednou to ze mě všechno spadlo.“ Soňa je záchrana, ví, pro co má sáhnout. „Tohle si chci koupit a vzít s sebou, to do toho kufru ještě narvu,“ dodávám, když odcházíme. Vybavená uklidňujícími zázračnými kapkami
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS501551