98
va l e ry
e s p e r i a n
•
t u ta n c h a m o n
12 Théby, 1352 př.n.l., Osmnáctá dynastie
A
j rychle zmizel v uličkách města. Snažil se vyhýbat polednímu slunci, pohyboval se ve stínu domů, kráčel rychle, s očima přivřenýma, aby je chránil před oslnivým slunečním svitem. Ústa a nos si zakrýval lemem pláště. Bránil se tak před prachem a silnými pachy, ale především před očima zvědavců, kteří by určitě hledali důvod, který zavedl královského vezíra do chudinské čtvrti. Zastavil se a utřel si z čela pot. Vedro bylo sžírající a vzduch suchý jako písek na poušti. Stále myslel na Tutanchamonova slova, na jeho rozhodnutí vyslat výpravu k severní hranici království. Musí hned upozornit chetitského špeha a co nejdříve ho informovat o nebezpečí. Náhle k němu přistoupil nějaký muž. „Tvůj plášť je starý,“ zašeptal. Vytrhl Aje z myšlenek, a ten sebou škubl. „Dej mi pokoj,“ vybuchl otráveně. „Je úplně omšelý,“ trval na svém muž a chytil ho za paži. „Mohu ti ukázat nový a hebký, pojď se mnou.“ „Spěchám a nemám v úmyslu si nic kupovat,“ odvětil Aj a snažil se vymanit ze sevření. „Proč si v takovém horku zahaluješ tvář?“ zeptal se muž a stále ho pevně držel. Aj znervózněl. „Nech mě jít, nebo zavolám policii.“ Muž se dal do smíchu. „Policie nemá nejmenší chuť zavítat do těchto končin. Měl bys to vědět.“ „Ale pro mě by přišli za chvíli,“ vyklouzlo Ajovi.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS501550