Intelektuál ve dvacátém století
Marx pro mě byl vždy a především pozorovatel politického dění a sociální reality. Vyjděme od některých dřívějších politických marxistů, od teoretiků a straníků z přelomu 19. a 20. století. Tito lidé četli Marxe, četli se navzájem a současně chovali autentickou naději, že se pomocí revoluce, generální stávky, anebo dokonce (i když to bylo v dané době kontroverzní) voleb dostanou k moci. Byla to doba Druhé internacionály, působící v letech 1889–1917, tedy přibližně od Marxovy smrti (v roce 1883) po Leninovu revoluci. Intelektuálně tito lidé často patřili k establishmentu: měli univerzitní vzdělání a používali dobový filozofický slovník. Obecně vzato, projevovali značnou politickou sebedůvěru – čímž nemyslím jen elementární pocit, že čas hraje pro ně, ale i přesvědčení, že rozumějí tomu, jak se věci mají, struktuře reality. Navíc byli plní hněvu a dokázali jej srozumitelně vyjádřit – čímž se liší například od současných intelektuálů, kteří jsou buď rozhněvaní, anebo se dokážou srozumitelně vyjádřit, ale skoro nikdy obojí. Je to jedna zvláštní politická generace a jeden zvláštní profil politických stran. V Londýně vzniká Sociálnědemokratická federace pod vedením Henryho Hyndmana, v Německu prožívají sociální demokraté rozmach pod vedením Wilhelma Liebknechta, Augusta Bebela, Karla Kautského a Eduarda Bernsteina, ve francouzské sociální demokracii získává navrch Jean Jaurès – nemluvě o Itálii, Nizozemsku, Belgii, Polsku a samozřejmě Rusku. Odkud všichni přišli? Toto byla první generace, která se skutečně odpoutala od náboženství. Když se vrátíte o generaci zpět, ocitnete se uprostřed sporů o Darwina, debat ohledně křesťanského socialismu a diskusí o obrodě náboženství v doznívajícím romantismu. Řada těchto lidí líčí, že zrod jejich politické a myšlenkové existence byl obestřen třpytným jasem toho, co by Nietzsche nazval smrtí Boha. Nejde jen o to, že to nejsou věřící, ale o to, že už pro ně otázka víry není nejdůležitějším problémem. Ať už to jsou emancipovaní židé, antiklerikální francouzští katolíci, nebo nepraktikující sociálnědemokratičtí protestanti ze severní Evropy, pro všechny platí, že se oprostili 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS501423