Současné umění se v Česku – a obecně kdekoli na světě – jen málokdy stane součástí agendy velkých politických událostí. Jsou ale i výjimky. O jednu z nich se postaral Miloš Zeman. V létě roku 2018 vyvolal mimořádný zájem médií jeho nečekaně ohlášený tiskový brífink, který svolal do Lumbeho zahrady Pražského hradu. Sázkové kanceláře dokonce vypsaly kurzy, čeho se má náhlé prohlášení prezidenta staženého dlouhodobě do ústraní týkat. Zda půjde vzhledem k jeho zhoršujícímu se zdravotnímu stavu o abdikaci nebo snad o ohlášení svatby jeho dcery Kateřiny. K překvapení všech se ale jednalo právě o současné umění. Zeman se 14. června 2018 v odpoledních hodinách postavil před mikrofony a kamery novinářů a před rozpáleným ohništěm v přenosném železném koši prohlásil, že vyhlašuje konec spodního prádla v politice: „Abych tento názor dokumentoval, rozhodl jsem se, že červené trenýrky, které jsme za jednu korunu zakoupili od Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, spálíme. A uděláme happening neboli autodafé, které na Pražském hradě už dávno nebylo.“ Po těchto slovech se svým kancléřem Vratislavem Mynářem předal dvěma hasičům obří červené trenky, nechal je vhodit do plamenů a jejich zkázu komentoval slovy: „Ty červené trenýrky mají opravdu výživnou hodnotu, jo, skvěle hoří.“ Zeman se během tohoto bizarního aktu mýlil – jak je ostatně jeho pověstným zvykem – hned ve třech věcech. Autodafé neboli actus fidei (čili v latině „akt víry“) během středověkého tažení španělské inkvizice ve skutečnosti spočívalo ve vyhlášení inkvizičního rozsudku nad kacířem (nebo nad „závadnými“ knihami), nikoli v jeho (jejich) samotném upálení. Zároveň není známo, že by k nějakému upalování před Zemanem v královských zahradách došlo – tohle si mimochodem vysloužilo napomenutí od České inspekce životního prostředí. A hodnota trenek vytvořených uměleckou skupinou Ztohoven po jejich spálení naopak značně vzrostla, byť
96 — 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS501405