JOSS WOODOVÁ
anglického lorda a kdo je moje matka? Řekla ti to Kate?“ „Něco málo. Něco jsem si našel na internetu. Není to tajemství, doufám.“ „Ne, ovšemže není. Když je to na internetu…“ dodala s lehkým úšklebkem. Hunter slyšel v jejím hlase rozladění, ale sám měl svědomí čisté. Ano, našel si ji na internetu, ale přece nebude najímat osobní asistentku, o které nic neví? Ona má také přístup k internetu, tudíž má stejnou možnost jako on nebo kdokoli jiný. „Nechtěl jsem tě šmírovat, jestli mě z toho podezíráš,“ bránil se. „Nic takového jsem neřekla.“ „Ale díváš se tak.“ Adie neodpověděla. „Když mě Duncan požádal o volno a Kate mi navrhla jako náhradu sebe a tebe, pochopitelně jsem o tobě potřeboval vědět něco víc. Kdo jsi, jaké máš zkušenosti s prací osobní asistentky, jestli ti mohu důvěřovat…“ „Chápu,“ ušklíbla se Adie. „Musel sis proklepnout nejen mě, ale i moji rodinu a ještě ses na mě přišel inkognito podívat na vánoční trh.“ „To už jsme snad vyřešili,“ poznamenal Hunter a napil se ze své sklenky. „Vážně?“ opáčila Adie. „Nakonec bych se představil, ale věci se vyvinuly jinak, než jsem čekal.“ „Trvá to tři vteřiny.“ „Co prosím?“ zvedl obočí. „Vyslovit jméno. Trvá to tři vteřiny. Zkus si to, jestli mi nevěříš. Kromě toho, lidé se obvykle představují při příchodu, což jsi neudělal.“ „Ty také ne.“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS501257