„Nevadí mi to, ale nikdy jsem neměl spalující touhu něco zasadit. V tom to asi vězí. Co vlastně pěstujete?“ Byla v pokušení přejít bez úvodních řečí k dotazu, jestli potřebuje pomoct najít zajímavou knihu, aby mu ušetřila úsilí se snahou vést zdvořilostní konverzaci. Ale budiž, jestli chce být zdvořilý, ona nebude zaostávat. „Melouny. Sladké brambory. Cukety. Rajčata.“ „Musím přiznat, že neznám nic lepšího než rajče utržené ze zahrádky. Kdybych měl náhodou chuť něco pěstovat, byla by to rajčata.“ „Já si dělám každý podzim vlastní omáčku na špagety – zavařím ji na zimu, něco nechám mámě a odvezu si ji s sebou. Takže rajčat pěstujeme hodně. Mám na zahrádce i bazalku a další bylinky, které ráda používám.“ Když už strávil dost času klábosením o ničem – čímž decentně připomněl, že jsou vlastně spolužáci –, domnívala se, že jí sdělí, jak je bezva, že se zase vidí, a zeptá se, kde najde kuchařku, pro kterou si sem přišel. Nebo možná hledá nějakou příručku o tom, jak lépe řídit restauraci nebo přežít rozvod. Už jí vrtalo hlavou, jestli něco podobného mají na skladě, když vtom z něj vypadlo: „Nedávno jsem tě na facebooku požádal o přátelství, ale nebývám tam moc často a napadlo mě, že ty asi taky ne.“ Na facebook se připojovala každý večer v naději, že najde aspoň vzkaz od manžela, nebo od někoho, kdo by jí mohl prozradit, co se mu stalo. Pokaždé, když se připojila, objevilo se i upozornění, že má žádost o přátelství. Vždycky upoutalo její pozornost. Jenže se k tomu nemínila přiznat. „Co jsem tady, tak ani ne,“ zalhala. „No, zmínila ses, jak máš ráda náš mrkvový koláč, tak jsem ti kousek přinesl.“ Konečně zvedl sáček, který celou dobu držel, a položil ho na stůl. „Doufám, že ti bude chutnat.“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS501115