Rub a líc plastické chirurgie (Ukázka, strana 99)

Rub a líc plastické chirurgie

Obr. 71 Otoky víček po operaci horních víček u nadměrného pitného režimu

Obr. 72 Stav před operací horních a dolních víček s nadměrným pitným režimem a stav po operaci s redukcí příjmu tekutin

 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS501099

CHIRURGOVA NELEHKÁ ÚLOHA Jak jsem se již zmínil v úvodu této publikace, výsledek jakékoli operace kosmetické vady není dán pouze zkušenostmi, manuální zručností a estetickým cítěním plastického chirurga, ale mnoha dalšími okolnostmi, jež mohou spolurozhodovat o konečném efektu operace. A tím i o větší či menší spokojenosti pacienta, kterého jsme operovali.

Dovolil bych si zde zopakovat, že pokud je výsledek operace výborný a pacient je spokojený, je to pro estetického chirurga ideální stav. Stejně tak je tomu, když má plastický chirurg určité menší výhrady k provedení operace, ale pacient je nadmíru spokojený. Horší situace pro plastického chirurga nastává, když je výsledek velmi dobrý, ale operovaný má k němu menší či větší výhrady. A právě tento stav, který není řídký, velmi zatěžuje estetického chirurga a kazí mu radost z dobře vykonané práce. Proto bude také hlavním obsahem této kapitoly.

Samozřejmě neméně nepříznivá je situace, kdy výsledek operace není ­dobrý a pacient je nespokojený. Pro plastického chirurga je to nicméně rozhodně stav emocionálně snesitelnější než u předešlého příkladu. To proto, že může s odstupem času sám provést reoperaci, samozřejmě bez úhrady pacientem. Případně může doporučit jiného zkušeného plastického chirurga, který re­operaci provede.

99  Ukázka elektronické knihy, UID: KOS501099

Rub a líc plastické chirurgie

Velkou chybou ze strany operujícího chirurga často bývá, že se pokouší najít všechny možné jiné důvody, které zapříčinily neúspěšný výsledek, i když zcela objektivně šlo o jeho selhání. Pokud nakonec provede reoperaci sám, neměl by vyžadovat finanční spoluúčast pacienta na operaci.

Když jsem stál před mnoha lety v čele Ústavu lékařské kosmetiky v Praze po jeho privatizaci, požádal jsem tehdy MUDr. Hanu Kotáskovou, zkušenou lékařku v psychiatrii, aby vypracovala psychologický dotazník pro pacienty před operací.

Ten měl odhalit jejich případné psychické odlišnosti, a eliminovat tak pooperační komplikace. A to zvláště u operací nosu, kde se s problémem úzkostných a jiných stavů setkáváme snad nejčastěji. S postupem let jsem však došel k přesvědčení, že téměř před každou operací kosmetické vady by měl být psychologický dotazník proveden. Alespoň v těch případech, kdy by již při první konzultaci byly dotazy ze strany budoucího pacienta méně obvyklé. Zkušený estetický chirurg s dlouholetou praxí by to mohl rozeznat a případně psychologický dotazník doporučit. Přesto to však podle mého názoru není vždy tak snadné, o čemž jsem se přesvědčil mnohokrát i já sám.

Netušil jsem například, že úzkostné stavy jsou v běžné populaci tak č­ asté. Dokonce se podle statistických údajů, vyslovených lékařkou psychiatrie na Radio­ žurnálu v roce 2018, na úzkostné stavy u nás léčí 250 tisíc pacientů, zatím­co na deprese 100 tisíc. Z literárních údajů uveřejněných na internetu se do­vídáme, že pouze jedna třetina jedinců, trpících duševními poruchami spojenými s úzkostnými stavy, vyhledá odbornou pomoc lékaře. Podle zkušeností, které jsem získal v průběhu desítek let klinické praxe, jsem nabyl přesvědčení, že v populaci je lidí s úzkostnými stavy mnohonásobně více. Nejsou to však pouze úzkostné stavy, které se bezprostředně před operací projevují, ale i řada dalších psychických alterací, s nimiž se obvykle setkáváme až po operaci.

Protože i já jsem se za téměř padesát let své plasticko-chirurgické praxe často setkal s nepochopitelným jednáním a chováním pacientů, rozhodl jsem se zpracovat menší klinickou studii, která alespoň v náznaku tuto skutečnost dokumentuje.

Za tímto účelem jsem se u souboru 213 pacientů po rinoplastice, provedené v letech 2018 až březen 2019, zaměřil na nezvyklé dotazy při pooperačních kontrolách nebo již v průběhu konzultací před operací. Z uvedeného počtu vyšetřovaných pacientů projevilo větší úzkost, dysmorfofobii a syndrom operované krajiny, o kterých bude pojednáno dále, celkem 26 operovaných (12,21 %).

 100 Ukázka elektronické knihy