2 9 P Ř I C H Á Z Í „ S N Ě Ž N Á S L E P O TA “
Než jsme napsali a nazkoušeli hudební materiál na album Volume 4, zabralo nám to dost času. Ne snad proto, že bychom začali mít se skládáním potíže, ale pouhou míli od zkušebny stála hospoda, a jen co přišly nějaké nápady, už se ozývalo: „Ach, och…“ No, a tak jsme zašli do té hospody na „jedno“. Já jsem si řekl, že nikam nepůjdu. Sedl jsem si a pokoušel něco vymýšlet. Něco jsem si brnkal a mezitím utekla hodinka, dvě, tři… vtom se připotáceli ostatní a měli už pořádně upito: „Tak co, máš něco?“ Skvělý! Byl jsem docela vytočený. Když padl návrh, abychom odjeli nahrávat do Spojených států, všichni jsme se nadchli. Byl to způsob, jak se vyhnout anglickému berňáku, a také ceny za pronájem studia byly výhodnější. Ještě důležitější však byl náš pocit, že bude skvělé vypadnout a okusit jiné prostředí. V květnu 1972 jsme se tedy vydali do Los Angeles. Patrick Meehan se znal s Johnem Dupontem ze společnosti Dupont, luxusní zapalovače, pera a podobně. Z velké – obrovské – společnosti. Pronajali jsme si od něj dům v Bel Air. Byl to skvělý dům se společenskou místností připomínající taneční sál a velkým balkónem shlížejícím na LA. Bydleli jsme všichni pohromadě, kapela, Meehan a dvě aupairky, které přijely s ním. Jiskření v Americe bylo senzační. Studio Record Plant, kde jsme nahrávali, bylo moderně vybavené a daleko lepší než všechna, v nichž jsme dosud pracovali. Rozhodli jsme se, že album Volume 4 budeme produkovat sami. Nemyslím si, že by se nám Rodger Bain nějak zprotivil nebo tak, pořád se domnívám, že to byl v pohodě chlapík. Měli jsme už ale za sebou spoustu studiové práce a věděli jsme sami, jak na to. Zaslechl jsem ale, že se pak Rodger stáhl do ústraní a nechtěl se s nikým bavit. Nemyslím si však, že to bylo kvůli nám, a zajímalo by mě, proč se tak rozhodl.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS500959
Patrick Meehan jako producent také nijak neoslnil. Vlastně ani nevím, proč do toho vůbec šel. Ale už tady byl, seděl ve velínu a já mám pocit, že se těšil, že bude na desce figurovat jeho jméno. Jednou nebo dvakrát jsem ho zaslechl navrhovat „ Co kdybysme zkusili…?“ To byl celý jeho podíl na produkci. Produkce ve vlastní režii s sebou přinášela neustálé požadavky typu „chci tam víc basy“ nebo „já chci tohle“ a „já chci támhleto“, ale jinak nahrávání probíhalo v pohodě. Později, od práce na Sabbath Bloody Sabbath dál, jsem se do toho začal vkládat sám a s větší razancí. Nahrávání zabralo šest týdnů nebo snad dokonce dva měsíce. Během té doby jsme se také připravovali v pronajatém domě v Bel Air, kde jsme dopsali zbytek hudebního materiálu. Pracovali jsme v novém prostředí, kde vládl svěží duch, a jasný plán zněl: „Musíme to dokončit“. I když jsme pořád blbli a dělali kraviny, nápady a písně přicházely rychle. Snad i ty mraky kokainu, které jsme měli, pomohly věci urychlit. Přišel v zalepené krabici plné pouzder zalitých ve vosku. Když se vosk sloupl, objevil se špičkový matroš a bylo ho moře. Bylo to jak ve filmu Zjizvená tvář s Tonym Montanou – nakupili jsme všechen ten kokeš na stole na úhlednou hromadu, rozporcovali ji a pak jsme si tím všichni trošku napudrovali rypáky… no dobrá, tak teda pořádně. Tamtamy se rozezněly a brzy se k nám začaly valit davy muzikantů, ženských a nových „přátel“, aby si taky užili trochu jízdy. Jednoho slunného dne jsme seděli v pokoji s televizí u stolu navršeného kokainem a trávou. V každé místnosti byla nainstalována různá tlačítka. Bill v domnění, že se jedná o zvonek na pokojskou, jedno stiskl, ale jako na potvoru to byl tísňový signál pro policii v Bel Air. Jen pár minut poté, co jsem vstal a šel se podívat z okna, na příjezdové cestě k domu se objevilo šest nebo snad osm policejních aut. Vykřikl jsem: „Honem, policie!“ Ostatní na to: „Hahaha!“ „To není prdel, jsou tu fakt policajti!“ Dotáhl jsem jednoho z kluků k oknu a vyhrkl: „Koukej!“ „Ty vole, fakt policajti!“ Rychle jsme zlikvidovali všechen koks i trávu, co byly na stole.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS500959
Na pokojích jsme měli ale ještě zašité vlastní zásoby, a tak jsme tam všichni letěli, abychom do sebe stačili nasápat co nejvíc matroše, než skončí zbytek v záchodu. Pak jsme řekli jedné aupairce: „Rychle, otevři dveře!“ Jakmile to udělala, policisté vešli dovnitř. My jsme si mezitím sedli v obýváku a předstírali klid, zornice doširoka roztažené. „Co se tu děje?“ zeptali se. „Hmmm, nic… proč?“ Jeden by řekl, že z toho musíme být venku. Chtěli vědět, co tam děláme, a my jsme jim řekli, že jsme si ten dům pronajali a tak dál. Bylo to peklo na zemi. Kdyby nás byli pořádně pročesali, skončili bychom hodně špatně. Ale když jsme jim vysvětlili, že Bill omylem stiskl špatné tlačítko, tak nakonec odešli. Ve studiu Record Plant jsme se chovali trochu zodpovědněji. Skutečnost, že jsme měli nad procesem nahráváním kontrolu, nám dovolovala trochu experimentovat. První tři desky vznikaly podle stejné fazóny, ale Volume 4 znamenala začátek nové éry. Ve společenské místnosti našeho domu jsem objevil piano, a když jsem do sebe nasápal dostatečné množství kokeše, hrával jsem na něj. Na piano jsem nikdy předtím nehrál, a tak jsem se začal učit právě tehdy a tam, po dobu pár týdnů. Všechny ty proklatý noci jsem byl na koksu, dal jsem si lajnu, pak chvíli hrál, další lajnu, chvilku hraní, takže to suma sumárum mohlo dát nějakých šest týdnů. Zanedlouho se tímto způsobem začala rodit píseň ‚Changes‘. Pak přišel Ozzy a prohlásil: „To se mi líbí.“ A začal do toho zpívat. Vzali jsme si k tomu ještě mellotron a Geezer na něj začal hrát doprovod tak, že to začalo znít úplně orchestrálně. A tak jsme se to rozhodli nahrát. Znělo to tak zvláštně, až jsem nemohl uvěřit, že jsme to my. Nakonec se dostavily slušné rozpaky, když přišel Rick Wakeman a zeptal se: „Kdo hraje to piáno?“ Pomyslel jsem si, jen to ne, teď z něj určitě vypadne: „To je děsná sračka.“ Ale ne, líbilo se mu to. Připouštím, že jsme mohli oslovit někoho jako Ricka, aby ty klávesy nahrál, ale chtěli jsme to s Geezerem nahrát sami. Oba jsme se na ty klávesy učili hrát, a tak jsme to brali jako výzvu. Jestliže skladba ‚Changes‘ zněla nezvykle, pak ‚FX‘ byla jako
Ukázka elektronické knihy