V Blovicích dne 12. července 1869 Milovaná maminko! Nezlobte se, že Bětuška domů nejede, já ji tu potřebuju každých 10 minut k obsluze. Mimoto musí tu být, aby lidé, kdybych měl umřít, všecko po mně nerozebrali. Vezměte si a zjednejte si, nač potřebujete! Až Bětuška se domů vrátí, všecko se zaplatí. To víte, že doma tolik nevydělá, oč by tedy mohla přijít. Kdyby tady Bětuška musela zůstat přes žně, tedy Vám pošleme pár zlatých, abyste pohodlně mohla z pole sklidit… Už nemohu psát. Pozdravuji a líbám Vás. Vojtěch Rézička se s Bětuškou brzy spřátelila, alespoň měly jedna druhou a mohly se vzájemně utěšovat. Terezie na Vojtěcha neustále naléhala, aby se šel léčit, a on jednu chvíli dokonce uvažoval o léčení ve Františkových Lázních, nakonec však od toho upustil a zůstal jen u svého lékaře v Plzni. Proč se vlastně nakonec neodjel léčit, jak mu všichni radili? O tom se dnes můžeme víceméně dohadovat. Nabízí se vysvětlení jeho tíživou finanční situací, kdy musel ze svého skromného důchodu přispívat ovdovělé matce do Černovic, rovněž nemocné. Podle některých jeho deklamací lze usuzovat, že byl již velmi unaven životem, to by také bylo jedno možné vysvětlení. Ke konci života byl skeptický a rezignovaný. Svou roli mučedníka sehrál dokonale až do konce.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS500861