náladě, ale nemůžu s tím nic dělat. Zastavil jsem se před naším domem, a posadil se na schody u vstupu. Sluníčko zrovna zapadalo a hřejivý vánek napovídal, že bude teplá noc. Dovnitř se mi ještě nechtělo, rozhodl jsem se tedy, že tu ještě nějakou dobu pobudu. Rozhovor, který jsem vedl s Grace se mi přehrával stále dokolečka jako nekonečná smyčka. Až skřípnutí dveří za mými zády mě probralo. Nechtěl jsem ale vzhlédnout a uvidět šťastný obličej otce a jeho nové snoubenky. Naštěstí to nebyl ani jeden z nich. „Mohla bych prosím projít?“ zeptala se mě nejistě naše hospodyně. Místo odpovědi jsem se ihned postavil a uhnul jí z cesty. To je více galantnosti, než čekala. Jakmile se naše pohledy střetly, prolétlo mi hlavou Graceino jméno a také její připomínky ohledně mého chování k této ženě. A najednou slyším sám sebe říkat: „Přeji pěkný víkend, paní Sanchezová.“ To ji zarazilo asi stejně jako mě samotného. Byla dokonce tak v šoku, že málem upadla. Naštěstí jsem jí podal ruku a stihl ji včas zachytit. „D-děkuji. I vám,“ zopakovala kostrbatě, rychle se mi vymanila a spěšně odešla směrem k parku. Zavřel jsem oči a hlasitě vydechl. Co se to se mnou k čertu děje? Jeden otevřený rozhovor s Grace a sám sebe nepoznávám. V zadní kapse džínů mi zavibroval telefon. Vytáhl jsem jej a přejel prstem po displeji. Když jsem zahlédl mámino jméno na obrazovce, sevřela se mi nostalgicky hruď, ale její textovku jsem neotevřel. Pro dnešek bylo citových výlevů až dost. Nakonec jsem vzal za kliku dveří a zamířil do svého pokoje, kde jsem spotřeboval ten nepatrný zbytek 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS500859