m
a
r
i
e
j a
n
í
č
k o v á
•
ž
e
l
e
z
n
ý
k
l
í
č
duchovní bytost, myslela si. Zvolil si jinou cestu než ona, ale všechny cesty jsou správné, jen člověk nesmí ustrnout. A ona tady v této společnosti evidentně ztrácí čas. „Nechte toho! Vy jste mě úplně rozhodily, počkejte, zavolám mu, kde tedy je.“ Vyndala mobil z kabelky a vytočila manželovo číslo. Poslouchala zvonění, no tak, vezmi to. Zatímco telefon marně vyzváněl, tetička Drahuše se začala velmi zvláštně chovat. Alena, která se vrátila do pokoje, strnula a už se neposadila. Zůstala udiveně stát a koukala na tetičku. Ta se začala podivně vlnit a kroutit, přivřela oči, a dokonce zvláštním způsobem zvučela. Když si všimla, jak na ni obě zírají, rezignovaně vzdychla, sáhla pod sebe na chlupatý potah sedačky a vyndala vibrující telefon. „No ne, zapomněl mobil doma.“ Gizela nevěděla, jestli se má smát nebo být znechucená. Alena se vulgárně rozchechtala a hned po něm sáhla. „Super, tak se do něj mrkneme.“ „Prosím?“ Gizela natáhla ruku po mobilu, ale Alena ho rychle schovala za záda. „Počkej, to chceš jako říct, že mu nekontroluješ mobil?“ „No dovol?“ „Ukaž, projedu mu ho, děsně mě to baví.“ Alena se rychlými pohyby prstů zkušeně pohybovala v Hubertově telefonu. „Polož to prosím! Okamžitě to polož!“ Gizela nejdřív instinktivně vyrazila za Alenou, aby jí telefon vytrhla z rukou, ale když viděla, že před ní se zlomyslným smíchem utíká, vzdala to. Připadalo jí to trapné. „No tak se koukni, ale nic zajímavého tam určitě nenajdeš. Tedy kromě výpisů z účtů.“ Alena se zastavila a s vítězoslavným výrazem v pěkné tvářičce vyštěkla: „Jak nenajdeš nic zajímavého? V adresáři má kontakt se jménem ‚sex zadarmo‘, vědělas to?“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS500858