zase může vypadat jako pistole, kulka, nůž nebo nemoc, co kašle krev. Může proměnit na suchej palmovej list a mlátit člověka, než umře. Jako farmář Lamidi. Nebo jako provaz, kterej vymáčkne ven z člověka život. Jako Tafa, Asabin milenec. Přijde teď smrt pro Khadiju? A když Khadija umře, bude přijít i pro mě? Jdeme cestou, kterou nám ukázá Bamidele, na zemi je tolik bláta, že nám vcucne nohy douvnitř a my ho zkoušíme obouchat pryč, takže je pro nás chození ještě víc těžký, a pak vidíme kraj vody. Ještě nikdy necejtila tolik naděje v životě. „Khadijo,“ řeknu. „Děláš to dobře, už jsme skoro tam.“ Hodně slabě hekne. „Todle je řeka Kere,“ řekne Bamidele, když zahnem z cesty a dojdem před řeku. Voda leje do stran jako velký pole ze skla, nahoře blejská pod ranním sluncem. Dvě holky nabíraj na břehu vodu do hliněný nádoby. Jedna z nich podívá nahoru a uvidí nás, kejve s hlavou a dál nabírá vodu. Na řeke pádluje v kánoe jeden rybář, hodí rybářskou síť, rozhrnuje ji jako páv křídla nad vodou. Khadija v mojí ruke najednou uvolní. Klouznu na nohách, ale stačím sama sobě chytit, než obě přistaneme na zemi. Já a Bamidele ji pomůžeme lehnout. Udělám z její tašky polštář a dám jí hlavu na něj. Kleknu před ni, vezmu kraj látky a otírám jí obličej. „Uděláme tu lázeň,“ řeknu Bamidelovi. Bamidele taky teď potí. Mávne s hlavou kolem řeky a otočí obličej na mě. „Jdu a donesu speciální mejdlo.“
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS500786