se podle toho, že jejich čluny budou z jedné strany natřené dehtem a z druhé strany bílé. Noví spojenci jim však mnoho užitku nepřinesli, neboť zpráva o jejich záměru se brzy rozkřikla a roznesla po celých ostrovech a na většině míst se před nimi lidé měli na pozoru. Když se čtyři vzbouřenci vrátili z Tórshavnu, pokusili se ovládnout Fugloy. Na ostrově jsou pouze dvě osady: Hattarvík, kde vzbouřenci bydleli, a Kirkja, nazvaná podle toho, že tam stojí kostel. Vyrazili tedy v plné zbroji do Kirkji, ale tamní obyvatelé drželi hlídky, a jakmile útočníky spatřili, všichni rychle utekli do kostela, protože vysvěcená budova byla posvátná a ani ten nejhorší lupič by se v ní neodvážil bojovat. Když vzbouřenci viděli, jak lidé prchají do kostela, řekli Sjúrðovi: „Ty jsi nejrychlejší, Sjúrðe, utíkej za nimi a zabij každého, kdo ti přijde pod ruku!“ Sjúrður úprkem vyrazil, a když přiběhl do osady, uviděl malé dítě, které ostatní ve strachu zapomněli odnést do kostela. Sjúrður chtěl dítě zachránit, ale zároveň se chtěl před svými společníky projevit jako schopný a nemilosrdný bojovník, aby vůči němu opět nepojali podezření. Probodl tedy dítěti oděv kopím a přehodil je přes střechu nejbližšího domku, aby nepřišlo ostatním mužům do cesty. Kdyby je našli, jistě by je zabili. Protože však byl rozrušením celý nesvůj, mrštil jím tak zprudka, že dítě při dopadu na zem zemřelo. Na místě, kde Sjúrður stál, když dítě přehodil přes střechu, jsou dodnes vidět jeho stopy, protože tam od té doby nevyrostlo jediné stéblo trávy. Ostatní lidé se schovali do kostela, a útočníci jim proto nemohli ublížit a museli se zklamaně vrátit do Hattarvíku. Příště chtěli vzbouřenci zaútočit na sedláka z Árnafjordu. Vytáhli na vodu loď, která byla z jedné strany natřená dehtem a z druhé bílá. Sotva odrazili od břehu, zamumlal si Sjúrður pro sebe: „Překrásný je Eystfell, když odjíždím pryč.“ Hálvdan odvětil: „Ty hlupáku, krásnější jsou celé Faery.“ „Jen když ti patří,“ odpověděl Sjúrður. Záhy dorazili k sedlákovi z Árnafjordu. Ten byl mohutný a silný a hned vyrazil proti
97
Hálvdanovi, zápasili spolu na zemi a souboj se zdál být vyrovnaný. Když
faerske.kn.bl.indd 97
17.08.21 21:35 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS500679
to uviděl sedlákův čeledín, vrhl se sedlákovi pod nohy, a ten o něj zakopl. V tu chvíli Hálvdan sedlákovi uťal mečem hlavu. Čeledín se obrátil k jeho bezhlavému tělu a poznamenal: „Dostals, co sis zasloužil.“ Vzbouřenci poté propluli průlivem Hvannasund a zamířili ke skalnatému mysu Kunoyarnakkur, protože měli spadeno na ostrov Kunoy. Když dorazili k mysu, plul kolem jakýsi rybářský člun. Rybáři viděli, jakou má loď barvu, a hned se dovtípili, že jsou to vzbouřenci, a proto spěšně zapluli do jedné průrvy. Nikdo kromě Sjúrða jejich člun nespatřil. Když loď proplouvala kolem průrvy, jeden stařec na člunu si odkašlal a Sjúrður i Hálvdan to zaslechli. „Je tam nějaká loď,“ řekl Hálvdan, ale Sjúrður namítl: „Ty máš každou chvíli nějaké podezření – copak neslyšíš, že v průrvě šplouchá moře?“ „Asi máš pravdu,“ přisvědčil Hálvdan a veslovali dál. Syn sedláka z ostrova Kunoy byl toho dne náhodou venku na pastvinách. Severovýchodní vítr přinesl sněhovou vánici. Když prošel Árni – tak se sedlákův syn jmenoval – celou pastvinu, byl vyčerpaný, protože se mu nohy bořily do hlubokého sněhu. Sotva se posadil, aby si odpočinul, všiml si, že ke břehu připlouvá loď. Zavolal na posádku a zeptal se, kam mají namířeno. Odpověděli mu, že na ostrov Kunoy. Árni byl rád, že se nebude muset brodit zpět domů sněhem, a požádal je, aby ho vzali s sebou. Řekli mu, že to rádi udělají. Když vstoupil na palubu, uviděl tam spoustu zbraní – na zádi ležely čtyři meče, jeden pro každého, a také sekery a kopí. Árni pojal podezření, že nastoupil na loď vzbouřenců, a dostal samozřejmě strach, ale nedal na sobě nic znát. „Chceš se k nám přidat?“ zeptal se ho Rógvi Škeble. „Přidat k čemu?“ chtěl vědět Árni. „Hodláme ovládnout celé souostroví,“ odpověděl Rógvi. „To se k vám rád přidám,“ prohlásil Árni. Rógvi mu řekl: „Na výpravě na Kunoy budeš velitelem, protože my to tady tak dobře neznáme.“ „Dobře,“ souhlasil Árni, „lepšího velitele byste na tuhle cestu nenašli. Rozdělíme plavbu na čtyři úseky, první čtvrtinu cesty bude kormidlovat Rógvi Škeble, druhou Høgni Zobák, třetí Hálvdan a čtvrtou Sjúrður.“
faerske.kn.bl.indd 98
17.08.21 21:35 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS500679
Pak jen strnule seděl a měl pocit, jako by už byl na půli cesty do pekla, protože očekával jistou smrt. Sjúrður se s ním dal do řeči a potichu, aby to ostatní neslyšeli, mu řekl: „Teď tě čeká jistá smrt; moji druhové ti useknou hlavu, ještě než přistaneme u břehu. Nedokážu ti dát lepší radu, než abys vyskočil na plochý útes u ostrova a pokusil se z něj přeskočit na břeh. Chceš-li to zkusit, popluju s lodí těsně kolem útesu.“ Árni usoudil, že přeskočit z útesu na břeh by mohl dokázat. Hálvdan si všiml, že ti dva spolu potají rozmlouvají, a hned se Sjúrða zeptal: „Co si to tam šeptáte, Sjúrðe? Proč to nemůžeme slyšet všichni?“ Sjúrður Árnimu zašeptal do ucha: „Lidé budou určitě ještě v kostele. Řekni jim, ať z něj nevycházejí, protože před vzbouřenci je neochrání nic jiného než vysvěcený kostel. Pamatuj si dobře, co jsem ti řekl.“ „To budu,“ slíbil mu Árni. Hálvdan se teď ozval podruhé a zlostně křikl: „O jakých tajnostech si to tam s ním povídáš? Nešeptejte si spolu, mluvte nahlas, aby všichni
99
faerske.kn.bl.indd 99
Ukázka elektronické knihy
17.08.21 21:35