Pustoryla našli, jak spolu s ostatními čeká, co vzejde ze schůze učitelského sboru a správní rady. „Poslechni, Pustoryle,“ pustil se do něj Piškot, „proč jsi zhypnotizoval Rosola?“ Obestoupili je ostatní s Krejcárkem v čele, aby jim nic neuniklo. „Zhypnotizoval Rosola?“ zopakoval Čutor. „Co to je?“ „Vymýšlejí si,“ prohlásil Pustoryl. „Nesnaž se nám lhát,“ řekl Rosol. „Víme, že sis před pololetkama vypůjčil knihu o hypnóze.“ „Jasně,“ přisvědčil Pustoryl. „No a? Říkal jsem si, že bude zábava zhypnotizovat pana Bolavého, aby zapomněl na můj úkol. Nefungovalo to.“ „Nepřipadá ti jako zvláštní náhoda, že jsem tě pár týdnů nato viděl, jak kýváš Rosolovi hodinkami před očima?“ „To by byla,“ připustil Pustoryl, „kdybych nějaké kývání provozoval.“ „Pche!“ udělal Rosol. „Viděl jsem tě na vlastní oči,“ ukázal na něj prstem Piškot. „Zhypnotizoval jsi Rosola.“ „To bych raději zhypnotizoval vlastní nohu,“ řekl Pustoryl výsměšně. Piškot a Rosol si vyměnili zmatené pohledy. „Hrozně to tam ztichlo,“ řekl Nováček a ohlédl se ke dveřím síně. 97
Priestley_Moldánkovské_věže_II_vnitrek.indd 97
16.09.2021 14:19:11 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS500668