Marc Schiller: Pot a krev / Pravdivý příběh „Pravděpodobně bychom ho vyhodili někde podél cesty,“ řekl s jistotou. Jasně, nechali byste ho jít, aby vám tu po okolí pobíhal svědek. „Chápu,“ řekl jsem, ačkoli jsem moc dobře věděl, že všechny jeho odpovědi jsou holé nesmysly. Ani neměli žádný rezervní plán. Krátce poté, kdy tenhle hňup opustil místnost, se objevil hlídač, který se mnou trávil předchozí noci. „Nechceš, abych ti něco přečetl?“ zeptal se mě. „Ne, díky,“ řekl jsem. Ještě nejsem připravený poslechnout si pohádku na dobrou noc. „Ve čtvrtek je Den díkůvzdání. Možná bych je mohl přesvědčit, aby ti na pár hodin sundali pásku a mohl ses dívat na televizi nebo si číst noviny,“ řekl upřímně. Odpověděl jsem: „To by bylo milé.“ Jistě je velká šance, že to dovolí. Pokud se jich zeptáš, možná ztratíš práci nebo hůř. Ještě že jsem neseděl na židli, ale na zemi. Kvůli tomu, co mi následně řekl, bych z ní asi spadl. „Hele, neber to osobně, ale myslím si, že seš vcelku fajn chlap. Věřím, že za pár let by z nás mohli být dokonce přátelé.“ Přátelit se s někým, kdo mě unesl a mučil? Nezdál se mi tenhle chlap? Hrál jsem s ním jeho hru, protože jsem se potřeboval trochu pobavit, a odpověděl jsem mu: „Nikdy nevíš. Svět je legrační místo.“ Spřátelit se s ním by byla poslední věc, kterou bych kdy udělal, a i tak bych to neudělal, říkal jsem si v duchu. Do místnosti pak přišel druhý noční hlídač, pan FBI, a podal mi sodovku a cigaretu. Zeptal se mě: „Nechceš nějaké prášky na spaní?“ Odpověděl jsem, že prášky bych si rád vzal. Po tom všem mi nemohly ublížit, a kdybych mohl trávit čas v říši snů, bylo by to rozhodně lepší než být na tomhle místě. Psychické utrpení způsobené nekonečným sezením s rukou připoutanou k zábradlí by dovedlo k šílenství zaručeně každého. Takže jsem takový druh úlevy uvítal. Pokud by se mě následně pokusili zabít, alespoň bych byl v bezvědomí
98
TISK_Pot a krev_VNITREK_2.indd 98
27.10.2021 8:16:25 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS500656