K A P I TO L A D VA N Á C TÁ Paříž: prohlídka vedená Louisem-Sébastienem Mercierem „Nyní stojíme na nábřeží řeky, Malá. Jsi tu? Ó, ano, stojíš po mém boku. Tenhle zalidněný most je životodárným orgánem Paříže – samotným srdcem města. Nečerpá sice krev, zato tudy proudí davy lidí. Vysílá je do celého města. Lidé na most vstupují slabí, ale opouštějí ho plní sil. Toto je Pont Neuf, největší pařížský most. Najdeš na něm všechny a všechno: krásné i ošklivé, mladé i staré, chudáky, vrahy, světce, génie, šarlatány, novorozeňata i kostlivce, ty, co dávají, i ty, co berou – všichni se tu potkávají. Stvoření se zde rodí a i umírají, životy se zde zachraňují i ukončují. Na tomto mostě se během dne vystřídají přívaly pouličních zpěváků. Mnozí takoví pěvci něco postrádají: kupříkladu zrak, končetiny, nebo i zdravý rozum. Zaberou si místo a spustí z plných plic – přisprostlé písně, pomalé písně, písně, po kterých člověk zjihne, písně, které ho roztančí, písně, po nichž se uvnitř rozhostí klid a mír, písně, které budí bojovou náladu. Takoví písničkáři za úplatu se vyskytují po celé Paříži, zpěvném to městě, ale Pont Neuf je jim hlavní štací. To oni mají pod palcem hlasitost mostu, který zas určuje hlasitost města. Projdeme po Place Dauphine. Malá, teď míjíš smutné budovy Palais de la Cité, v jejichž středu se tyčí Sainte-Chapelle, velká prosklená šperkovnice. Ovšem teď pohleď před sebe, už se ti totiž před očima rýsuje Notre-Dame. Pojďme však raději tudy, do těchto chmurných budov, vstoupíme branou bídy a utrpení. A to je naše další zastávka. Pojď dále. Jen pojď. Vítej v hanbě Paříže, nesoucí oficiální název Hôtel-Dieu, Dům Boží. Také je znám pod jménem Smrtící díra. Uvnitř pobíhají jeptišky a kněží a posílají choroby od postele k posteli, starají se o neduhy, které mylně
103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS500652