Společenská změna a čas
Když farao lid propustil, nevedl je Bůh cestou směřující do země Pelištejců, i když byla kratší. Bůh totiž řekl: „Aby lid nelitoval, když uvidí, že mu hrozí válka, a nevrátil se do Egypta.“ Proto Bůh vedl lid oklikou, cestou přes poušť k Rákosovému moři. Izraelci vytáhli z egyptské země rozděleni do bojových útvarů. (Exodus 13:17–18) Tak začíná paraša Be-šalach. V celkovém pohledu na příběh o východu z Egypta se to zdá jako nevýznamný detail. Přesto uvedené verše tvoří základ jednoho z nejúchvatnějších středověkých židovských textů, který je součástí filozofického díla Mošeho Maimonida Průvodce tápajících. O uvedených verších se pojednává ve velmi kontroverzním kontextu. V Průvodci si Maimonides klade zásadní otázku: Proč byli proroci tak kritičtí k systému obětí, když ten má v judaismu ústřední roli?* Dál už se neptá, ale my bychom se tázat měli: Pokud jsou oběti hlavním způsobem uctívání Boha, jak je možné, že bez nich juda ismus mohl přežít od zničení druhého Chrámu dvacet století? Maimonides si odpovídá, že oběti jsou druhotné a prvořadá je modlitba, která sjednocuje duši jednotlivce s Boží myslí. Proto judaismus přežil ztrátu vnější podoby bohoslužby, ta vnitřní – modlitba – totiž zůstala nedotčená. Maimonides však ví, že toto vysvětlení je snadno napadnutelné. Jsou-li oběti druhotné, proč se Bůh bez nich dříve neobešel? Jeho
* Maimonides vychází z veršů: „Líbí se Hospodinu zápalné oběti a obětní hody víc než poslouchat Hospodina?“ (1. Samuelova 15:22); „K čemu je mi množství vašich obětních hodů, praví Hospodin.“ (Izajáš 1:11); a „Nemluvil jsem k vašim otcům o zápalné oběti a obětním hodu v den, kdy jsem je vyvedl ze země egyptské; žádný takový příkaz jsem jim nedal. Přikázal jsem jim jedině toto: Poslouchejte mě a budu vám Bohem a vy budete mým lidem.“ (Jeremjáš 7:22–23)
98 Be-šalach
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS500596