„Nevím,“ odpověděl. „Předpokládám, že si tělo nechají na policejní stanici až do rána. Nepředpokládám, že by byli takoví hlupáci, aby lorda Radclyffa v tuhle noční dobu vyrušili; ten šok by mohl starého pána zabít.“ „Předpokládám, že jsou si naprosto jistí, že to byl Philip de Mountford, kdo byl zabit?“ „Proč ne, ano; měl u sebe kapesní knížku, karty, dopisy a také peníze – loupež nebyla cílem zločinu.“ „Byl to tedy Philip de Mountford?“ „Proboha, ano! Na koho jsi myslela?“ „Myslela jsem na Luka,“ odpověděla prostě. Starý muž už neřekl nic. Kdyby vůbec promluvil, řekl by jí, že i on myslel na Luka a že v tom nádherném domě v tu chvíli snad nebyl jediný člověk, který by – tak či onak – nemyslel na Luka. Přišla hostitelka, elegantní a světácká, a banálními slovy požádala o potěšení poslechnout si zpěv slečny Harrisové. „To je od vás tak milé, že jste mi to nabídla. Nikdy jsem vás neslyšela, víte, a lidé říkají, že máte tak nádherný hlas. Ale možná byste dnes večer raději nezpívala?“ Mluvila perfektně anglicky, ale s lehkou skandinávskou intonací, která jako by zjemňovala banalitu jejích slov. Protože byla cizinka, nemyslela tolik na skrývání svých sympatií a mnohem méně se bála pouštět se na citlivou půdu. Natáhla k mladší ženě drobnou ruku v nádherné rukavičce a téměř láskyplně ji položila na její paži. „Jsem si jistá, že byste dnes večer raději nezpívala,“ zopakovala vlídně.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS500495