98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS500428
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS500428
Po všem tom odmítání docela rády nasedáme zpátky do auta a jedeme dál cestou, která spíš připomíná tankodrom. Na trase projíždíme bahnitými úseky, kde je třeba zapnout pohon 4 × 4. Lalajna zabrzdí, na chvilku zařadí zpátečku a pak se zastaví a auto zabere jak traktor. Tenhle systém máme za chvíli nakoukaný a víme, že se máme něčeho chytit. Náš řidič vypadá, že naprosto přesně ví, co dělá. A hodně si užívá, když občas vyjekneme a pak se obdivně smějeme a chválíme jeho umění. Je to frajer. Je vidět, že zvláště ženy ho tu mají v oblibě. Ale nejen ženy, Lalajnu tu ve vesničkách všichni znají jménem, oslovují ho, usmívají se na něj a mají mu co říct. Když přijde hodně obtížný úsek, Otík vyskočí, svoje žabky hodí zpátky do auta a mastí do bláta, aby Lalajnovi ukázal, jak je to kde hluboké a kudy by měl jet. U potoka zase sviští s PET lahví pro vodu a pak usilovně myje přední sklo. Projíždíme krajinou, která patří baobabům. Je to les baobabů, jsou prostě všude. Kus cesty míjíme jen ohořelé pahýly odkazující na obrovský požár, prý z roku 2012. Protože v sobě drží vodu jako houby, podobně jako kaktusy, měly by být baobaby ohni poměrně odolné, ale mladé stromky tuto schopnost bohužel ještě nemají tak silnou, a tak je to smutný pohled a já melancholicky vzpomínám na příběh o Malém princi. Zastavujeme u pár zajímavých baobabů, třeba u baobabu „muže“, co má tvar mužské postavy, a u posvátného baobabu, ke kterému se nesmí v botách. Jsou to takové turistické atrakce na zpestření cesty a chvilku odpočinku. Ono se to nezdá, ale i když je auto pohodlné a můžeme se zapřít do sedaček, je to docela 100 7 Ukázka elektronické knihy 8 7