Moje vodácké holky (Ukázka, strana 99)

si neodpustí upřesňující poznámky, takže mě napadla taková myšlenka na fant nebo výkupné. Každý, kdo bude chtít poznamenat, že něco bylo jinak, postavte přede mě panáka dobrého rumu a můžeme o tom zapříst debatu.

Tuhle vodu si tedy zasaďme třeba na Lužnici, do roku 2010.

Jak to probíhá po cestě autobusem, už víme, i to, že se poprvé stany staví prakticky po tmě. Náš příběh začíná v okamžiku, kdy všichni už mají postaveno a scházejí se u ohně. V úložném prostoru autokaru se na nás těší vychlazená bečka, kterou nám zajistil dopravce. Teď, než se dozpívá a dopije, máme čas představit si ty nejdůležitější postavy, které nás budou příběhem provázet.

Já jsem na vodu vyrazil se svojí blonďatou přítelkyní Janou. I když jsme spolu chodili už několik let, na vodě letos poprvé tvoříme jednu posádku. Celé to bude trochu výjimečné, protože úplně na poslední chvíli vypadl Janině kamarádce Aničce kormidelník, takže zůstala sama a lichá. Jsem staré dobračisko, takže jsem po přemlouvání svolil, že narychlo zajistíme trojku (to je delší verze samby s větším prostorem pro třetího vodáka na středu, kterému se říká porcoš, porcelán) a kamarádku vezmeme k sobě. Kdybych jen tehdy tušil, jak vážné to bude mít následky.

Ale pojďme k ostatním. Máme tu manžele, tak kolem čtyřicítky, věčně vyřehtanou a žíznivou, živočišnou Františku, které všichni říkáme TetaFa, a jejího manžela Mirka. O něm snad jen to, že má na rozdíl ode mě spaní výborné a usíná při jakékoliv příležitosti a v jakékoliv poloze. Stačí jen na chvíli zastavit. Sice se všichni už Ukázka elektronické knihy, UID: KOS500397

známe z mnoha jiných akcí, ale tady na vodě jsou oba poprvé.

Dál u ohně sedí Adéla s přítelem Radimem. Ti dva spolu už dlouho žijí, ale Radim je takový velký, rozvážný, až flegmatický chlap, který se zatím k ničemu nerozhoupal. To Adéla je mnohem energičtější a ráda by vztah úředně zpečetila a měla na Radima nějaký ten papyř. No co, už jí taky táhne na čtyřicítku a potřebovala by nějakou životní jistotu. Radim je ale rozvedený a do dalšího chomoutu se nehrne. Adéla dokonce kdysi, na radu kolegyň z práce, iniciativně koupila prstýnek a požádala Radima o ruku, ale nějak se to neujalo. On je podle Ády Radim takovej „Ťuňťa, kterej se do všeho musí dostrkat“, ale pak vždycky s výhružně vztyčeným ukazovákem dodá: „Ale musím si ho hlídat, protože tichá voda hučí, mele.“ Z tohoto jsme se právě dozvěděli, že Adéla občas používá vlastní slovník s velmi zvláštními obraty a že Ťuňtík se asi bude ještě dlouho bránit a hájit si svou svobodu zuby nehty.

Pak tu máme kamaráda, kterému nikdo neřekne jinak než Babča. Letos si jako háčka, nevím kde, splašil o hodně mladší, pohlednou brunetku Ladinu. Babča s námi jede už po několikáté, ale háček Ladina je tu nová.

Je sympatická a už v autobusu mezi nás pěkně zapadla. Tady musím poznamenat, že jí Babča hned na začátku pěkně zavařil, protože když jsem do tabulky pro půjčovnu, kdo s kým do lodí, zapisoval jména, tak mě stále opravoval, šťoura jeden otravnej. Pořád, že to není Ladina, ale Vladina, a pak ještě, že je původem Maďarka a že tam se Ď píše jako GY. No fajn. Když jsem to opravil, dopsal a přečetl, tak jsem se ho úplně vážně zeptal: „Ty, Ukázka elektronické knihy, UID: KOS500397

Babčo, a nekomolí jí to jméno Vlagyna na Vagína?“ Babča zavrtí hlavou a říká: „Ne, to by mě nenapadlo, je ale vidět, na co myslíš.“ Problém byl, že to někdo zaslechl, za tepla rozkecal a už to měla přilepený.

Dál tu máme mlaďochy. Tondu s Mikinou, oba jsou strašně hubení drobci a vypadají tak na šestnáct, ale doma jim hlídají babičky už dva malý šprčky do školky.

Oba jsou děti našich kamarádů, takže s námi jezdí už odmala a na předchozích ročnících vyrůstali. Jsou to tedy vlastně mazáci, ale určitě na to nevypadají. A pak je tu Jirka, taky odchovaný předchozími ročníky, který si s sebou vzal svoji novou přítelkyni Verču. Veronika je hezká a milá, jen mi připadá trochu nesvá a zakřiknutá, ale to se určitě spraví, až se otrká. To Jiřík má letos specialitu, nohu zamotanou do igelitového sáčku, protože dva dny před odjezdem šlápl na hřebík a čistý průstřel musí udržet v suchu.

U ohně hraje Pepa na kytaru a vedle něj zpívá Marie.

Jde jim to moc dobře. Jsou to profíci a spolu hrají v kapele Skvrna, takže to fakt umí a tady, u ohně a naživo, je to ještě lepší. Muzikanti v tomto příběhu budou mít to výsadní postavení, že na ně nic neprozradím a neprásknu. Je to odměna za to, jak každý večer pěkně hráli. Jsou ale nedílnou a váženou součástí naší výpravy, takže je musím zmínit alespoň takto.

Z těch důležitých je tu ještě Vilda s Ilonkou. Vilém je taky už zralý chlap, přes padesát, je to voják a je to živel, který je pro každou špatnost a nezkazí žádnou lumpárnu.

Ilona je zase taková drobná, blonďatá křehotinka, která se nedávno rozvedla a kterou si Vilda letos vzal pod Ukázka elektronické knihy