odloučení a pozvednutí k samostatnosti“. Neuvádí, v čem by měl být mezi oběma národními kmeny v Čechách rozdíl než v jazyce, úrovni vzdělání (jazykem zprostředkovávaného) či obyčejích, a pochybuji, že by uvésti mohl. Víme jen s jistotou, že není dán od přírody, tedy rasově. Jungmann kongeniálně s německými romantiky uvažuje jazyk jako určující definiční znak národa a píše o jazyce jako o „… té nejvýtečnější, dle zvláštního země prouhu, mravů, smejšlení, náklonnosti, a dle tisícerých každého národu roz‑ dílů uzpůsobené filosofii […] takže v jednom jazyku jako celý národ žije a jej co známku a důvod osobnosti své přednáší, jeho zkoumáním sám neomylně vyzkoumán bývá a jim samým od jiných národů tak se dělí, jako se dělí člověk od druha jiného vychování a zvedení“. 157 Proto však stále ještě není ve zjevném rozporu s Bolzanem. V tom by se ocitl až tehdy, kdyby chtěl jako jeho němečtí sou‑ putníci vést podle rozšíření jazyka hranice českého státu.158 Přijímal však právě tak jako Bolzano nezměnitelný fakt, že Češi sdílejí stejnou vlast s Němci, usedlými v českých zemích. Lék na spory plynoucí z odlišnosti „vychování a zvedení“ hledá přitom Jungmann právě tam kde Bolzano – v odstranění, podle Jungmanna spíše nezáměrné a z administrativního provozu plynoucí politické diskriminace češtiny ve školství, přístupu k veřejným funkcím a v úsilí, které Češi věnují rozvoji své národní kultury, aby nebyla v porovnání s německou zastaralá. Patočka zakládá svůj rozdíl mezi Bolzanovým a Jungmanno‑ vým pojetím národa v kritice skrytého rizika, které bylo podle jeho názoru obsaženo v Jungmannově pozitivistickém přístupu (aktualizovalo se ovšem až ve dvacátém století) a ve kterém
JUNGMANN, J., c. d., s. 52. Srov. v kontrastu s tím: „První přirozenou hranicí skýtá každé zemi
157 158
její moře; druhou jazyk“ ARNDT, E. M., Germanien und Europa, Ha‑ mmerich, Altona 1803, s. 385.
– 98 –
Úděl, úkol, národ_tisk.indd 98
14.02.2018 14:02:04 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS500324