(Divoká zahrada, 1870) a již zmíněnou knihou Anglická květinová zahrada, sloužil jako prostředek k šíření jeho břitkých názorů a průlomových myšlenek: Robinson prosazoval zcela novou podobu zahradničení. Anglická květinová zahrada je ostrá polemika plná úderných prohlášení a přesvědčivě obhajuje Robinsonovu zahradnickou teorii. Krom toho v ní najdeme spoustu rázných praktických rad a encyklopedických informací. Když máte v ruce Robinsona, nic dalšího už nepotřebujete. Předně se snažil vzdorovat viktoriánské mánii ohledně kobercových záhonů a sezonní výsadby. Přezdíval těmto metodám „cukrářské zahradničení“ a vysmíval se typické zahradě své doby, kde „se používaly pouze šarlatové pelargonie, žluté střevíčníky, modré lobelky nebo fialové sporýše […] a toto neustálé opakování šarlatové, žluté a modré znechucovalo dokonce i ty, kdo mají v zahradnických ohledech jen omezený vkus, a ti, kdo byli obdařeni vytříbeným vnímáním, se ve snaze najít úlevu začali shánět po záhonu s petrželí.“ Je to sžíravý komentář a povšimněte si povzneseného odkazu k těm, kdo mají v zahradnických ohledech jen omezený vkus. Citliví čtenáři Robinsona nyní propadají panice a obávají se, že i oni patří mezi zatracence. Narychlo tedy začnou vytrhávat záhonové rostliny a pustí se do zakládání divoké zahrady, již Robinson prosazuje — nebo spíše dají zahradníkům pokyn, aby se pustili do práce, protože je poměrně zjevné, že Robinson cílí na zámožnější zahradníky a předpokládá nejen značnou rozlohu půdy, ale také podpůrnou infrastrukturu. Jeho rady jsou na hony vzdálené rovnostářskému tónu dnešních autorů píšících o zahradách a televizních moderátorů. Divoká zahrada je samozřejmě něco zcela jiného. Robinsonovy travnaté pěšinky s pásy jarních cibulovin, pru-
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS500117