„Protože já tu nejsem od toho, abych vám radila, čemu máte věřit a čemu ne,“ vysvětlovala Janice. „To dělají duchovní. Mým úkolem je se nějak popasovat s tím, co vidím.“ „Ale jestli se vážně stalo to, co jste sama říkala, že není možný,“ naléhal na ni Cameron, „tak by to zázrak bejt mohl?“ „Já vám to slovo zakázat nemůžu. Sama ho ale používat nebudu.“ „A jaký slovo teda budete používat?“ „Žádné.“ Povzdechla si. „Zatím. Ale když už se tu bavíme o definici zázraku, jednu bych měla a klidně se o ni s vámi podělím. Řekla bych, že zázrak je něco, co se stane ve chvíli, kdy pro to ještě neexistuje vysvětlení.“ Cameron si to chvíli rovnal v hlavě s pohledem upřeným na kolena. „Takže jsem něco jako UFO.“ Janice se zasmála, což moc často nedělala. „Jo, v tom vás klidně podpořím, proč ne.“ „UCHO,“ ozvala se Tanya, a když na ni oba vrhli zmatený pohled, dodala: „Neidentifikovanej chodící objekt.“ „To je ještě lepší,“ usoudila Janice. „Tak co, vyrazíme na radiologii? Udělali si tam na vás dneska volno.“ Zpětně by Janice tuto Cameronovu první návštěvu po uzdravení odsoudila jako nevydařenou: zamítla, že by se mohlo jednat o zázrak, ale nenabídla žádné důkazy svědčící o opaku. Kusé informace, které pacientovi předala, navíc její přesvědčení spíše popíraly. Když ho obeznámila s podezřením, že na úrovni buněk nejspíš proběhl proces stejně ohromující jako celé jeho zotavení, nechtěně tím nahnala vodu na mlýn všem, kdo hovořili o zázraku. „Ono totiž když nelze najít vysvětlení v přírodě, stačí se obrátit na nadpřirozeno,“ dodala později. „A to vám vysvětlení poskytne rádo.“ 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS299119