„Protože já tu nejsem od toho, abych vám radila, čemu máte věřit a čemu ne,“ vysvětlovala Janice. „To dělají duchovní. Mým úkolem je se nějak popasovat s tím, co vidím.“ „Ale jestli se vážně stalo to, co jste sama říkala, že není možný,“ naléhal na ni Cameron, „tak by to zázrak bejt mohl?“ „Já vám to slovo zakázat nemůžu. Sama ho ale používat nebudu.“ „A jaký slovo teda budete používat?“ „Žádné.“ Povzdechla si. „Zatím. Ale když už se tu bavíme o definici zázraku, jednu bych měla a klidně se o ni s vámi podělím. Řekla bych, že zázrak je něco, co se stane ve chvíli, kdy pro to ještě neexistuje vysvětlení.“ Cameron si to chvíli rovnal v hlavě s pohledem upřeným na kolena. „Takže jsem něco jako UFO.“ Janice se zasmála, což moc často nedělala. „Jo, v tom vás klidně podpořím, proč ne.“ „UCHO,“ ozvala se Tanya, a když na ni oba vrhli zmatený pohled, dodala: „Neidentifikovanej chodící objekt.“ „To je ještě lepší,“ usoudila Janice. „Tak co, vyrazíme na radiologii? Udělali si tam na vás dneska volno.“ Zpětně by Janice tuto Cameronovu první návštěvu po uzdravení odsoudila jako nevydařenou: zamítla, že by se mohlo jednat o zázrak, ale nenabídla žádné důkazy svědčící o opaku. Kusé informace, které pacientovi předala, navíc její přesvědčení spíše popíraly. Když ho obeznámila s podezřením, že na úrovni buněk nejspíš proběhl proces stejně ohromující jako celé jeho zotavení, nechtěně tím nahnala vodu na mlýn všem, kdo hovořili o zázraku. „Ono totiž když nelze najít vysvětlení v přírodě, stačí se obrátit na nadpřirozeno,“ dodala později. „A to vám vysvětlení poskytne rádo.“ 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS299119
A taky že ano. Jak si tak Cameron v duchu přehrával jejich rozhovor – zatímco nehybně ležel v bílém, dutinu kremrole připomínajícím přístroji na magnetickou rezonanci a když mu pak obsluha elektromyografu zapíchávala do zad a nohou jehličkové elektrody –, přepadl ho pocit, že prozřel podobně jako předtím po tequile. Věda potvrdila, že se jedná o neobvyklý úkaz, ale vysvětlit ho nedokáže, netroufá si ani hádat. Doktorka má k dispozici jeho snímky, ty jí ale nedávají smysl. Protože jeho tělo dokázalo něco, co těla obvykle nedokážou. To, co se mu stalo na parkovišti, nebyl navzdory jeho původní domněnce zázrak srovnatelný s tím, když hráči biloxské střední hodili tolik přihrávek dozadu a zaznamenali touchdown, na jaký měli šanci jedna ku miliónu. Spíš by se to dalo srovnávat s tím, kdyby Gulfportští při pohledu na Biloxské zkameněli. Dostalo se mu znamení, o které žádal, důkazu, za nějž se modlil: doktorka mu poklepávala do kolene gumovým kladívkem a šeptem u toho vzývala Ježíše. Cestou domů vytáhl onu vizitku z čekárny, naplněný dosud nepoznanou euforií. Tanya po něm loupla očima a spatřila, jak se vedle ní zlehka kolíbá, tiskne si vizitku k čelu, má zavřené oči a třesou se mu rty. „Co to sakra vyvádíš?“ zeptala se. „Sklapni, modlím se.“ „Ty se modlíš?“ „Můžeš aspoň na chvilku sklapnout?“ „No do prdele,“ ulevila si.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS299119
KAPITOLA PÁTÁ Jednočlenný pěší předvoj, který byl předzvěstí toho, co se bude ve večerce dít, dorazil ráno osmadvacátého srpna s přes dva metry vysokým nafukovacím krucifixem přehozeným přes rameno. Měl na sobě jakousi bílou tuniku s ustřiženými rukávy a vybledlé surfařské šortky s květinovým potiskem. Spodní čelist měl zarostlou neudržovanými vousy, bílými a místy blonďatými. Jeho pokožka připomínala sušenou meruňku či mango: byla okrová, jakoby kožená, zvrásněná a tu a tam posetá navátým pískem. Na tváři mu téměř nepřetržitě hrál úsměv, ale ne zcela veselý. Lê Nhu Quỳnh byl toho rána v obchodě sám. Zatroubení auta ho přimělo vyhlédnout ven a tam spatřil toho chlapa, jak táhne svůj obří červený krucifix přes Division Street a ani v nejmenším ho netrápí, že brání provozu. Quỳnh ho sledoval, jak to bere přes parkoviště přímo k obchodu, opírá si krucifix o výlohu, předlok tím si stírá pot z čela, s nadšením se spokojeně rozhlíží po prázdném parkovišti a nakonec usedá na obrubník. Potom přijel zákazník a ten muž na něj zakřičel cosi ne zcela srozumitelného, snad na pozdrav. Totéž se opakovalo s dalšími dvěma zákazníky a jeden z nich, pravidelný kunčoft, si u pokladny 99
Ukázka elektronické knihy