TISK_Nebezpeci z vesmiru_VNITREK.indd 97
97
16.08.2021 9:21:46
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS298980
všem. Víte, nedávno jsem se modlil, a přitom vzhlížel k bezoblačně modré obloze. Nevím, čím to bylo, ale cosi zevnitř začalo ke mně promlouvat. Pravda, trochu váhám, zda to byl hlas Boží. Ptal se mě, jak dlouho ještě budeme my, lidé, lpět na představě Boha jako muže s bílým vousem a hřívou a na jeho přítomnosti na Zemi coby středu všehomíra. Hlas mě upozornil, že jen ve viditelném vesmíru existují bilióny galaxií se stovkami miliard stálic tvořících základy slunečních soustav s mnoha planetami a že v jedné bezvýznamné skupině galaxií leží ta naše. A v jejím třetím spirálním rameni můžeme najít tuctovou planetární strukturu se sluncem běžné životnosti. Pravda, třetí planeta tohoto systému má podmínky příhodné pro život. Ale proč si myslíme, že v Přední Sýrii, kde vznikl poutavý příběh o něm, Synu a Duchu Svatém, na němž lpíme dva tisíce let, je to pravé místo pro jeho bytí? Nebojte se. Nepochybuji o tom, že Bůh existuje, ale zdá se mi, že jsme jej stvořili k obrazu svému. Už si, bratři, neumím představit Boha přísného, běsnícího, trestajícího naše hříchy. Ostatně, napadlo vás někdy, že při nekonečné rozloze vesmíru, energiích gigantických černých děr, při existenci kvazistelárních objektů, neutronových hvězd rotujících závratnou rychlostí kolem svých os, že při všech těchto gigantických projevech chceme srovnávat nicotnou uhlíkovou jednotku, jakou je člověk, s něčím, co prezentuje vševědomí a absolutno? Myslíte si, že nula, nicka, jakou je člověk, v porovnání s Vševědoucím mikro 98
TISK_Nebezpeci z vesmiru_VNITREK.indd 98
16.08.2021 9:21:46
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS298980
a makrosvěta, by mohla Boha urazit nebo přimět ho k tomu, aby při tomto monstrózním přesahu, který nad námi má, ještě žádal o pokoru? Vždyť musí být ze své podstaty naší součástí. To vás opravdu nikdy nenapadlo? Náš konstrukt Boha – Otce trestajícího, podporujícího, nesoucího za nás odpovědnost je přece při našich dnešních znalostech scestný. V Q bitech informací, v mikrotubulách neuronů, v megaoblacích hvězdných prachů a plynů, rozkládajících se parseky daleko, přece nemůže existovat Pán připodobněný naší ubohosti. Kdybychom alespoň hledali Boha bez přívlastků. My jsme si jej však ocejchovali jako církev, coby stranícího, morální imperativ, jediného hodnotitele a posuzovatele, aby z něj šel strach. To se nám totiž hodí. Které ovce se lépe pasou? Ty sebevědomé, myslící, nepřizpůsobivé? Anebo ty ustrašené, se sklopenou hlavou, děsící se smrti? Takový Bůh přece nemůže být, Pablo!“ Papež uchopil kardinála pro změnu za obě ramena a zadíval se mu zblízka do očí: „Manipulujeme lidmi, Pablo.“ Pontifik se odmlčel a pokračoval v chůzi. „Činíme lidi hříšnými od samého narození. Určujeme, kdo z nich bude v posmrtném životě vyvolený. My, církev. To nehovořím o tom, že vlastníme obrovské majetky a uzurpujeme si moc. Přitom víme, beránek Boží byl poslední z posledních. A kdo jej dnes prezentuje?“ „Dost! Dost, Svatosti! To už nemohu poslouchat!“ kroutil hlavou Richardo a zatínal pěsti. „Měl jsem za to, že média zneužila vašeho rozhovoru, leč nyní vidím pravý
TISK_Nebezpeci z vesmiru_VNITREK.indd 99
99
Ukázka elektronické knihy
16.08.2021 9:21:46