odlišovat věty jednoduché od souvětí a určovat souřadná či podřadná souvětí (ibid., s. 99); zde otázky k mediální komunikaci nenásledují. V učebnici nakl. Fraus v kapitole Skladba (Co už víme o větě) je výchozí text Televizní svět převzatý z učebnice občanské výchovy. Přestože hlavním cílem je zde určování počtu vět v souvětí a rozlišování vět hlavních a vedlejších, nalezneme zde i otázky „mediálněvýchovné“: „Co jsou média? Která znáte? Sepište si vlastní seznam (v čem televize změnila náš svět)“ (Český jazyk 7: učebnice pro základní školy a víceletá gymnázia [nová generace] 2013, s. 90). Dále bychom ovšem doporučili navázat diskusí, jestli žáci souhlasí s tím, že „ze všech médií je nejmocnějším magnetem televize“ (ibid, srov. níže). V kap. Skladba najdeme text Počítačové pirátství, v němž se určují vedlejší věty a několikanásobné větné členy. Opět navazuje volně připojené Hledání souvislostí (Pro příklad jen několik otázek z dvanácti: „Jakým způsobem je možné legálně získat program? Co je to multilicence? Co znamená pojem freeware, hacker?“ (Český jazyk 8: učebnice pro základní školy a víceletá gymnázia [nová generace] 2014, s. 76–77). V učebnici nakladatelství Tobiáš v článku Rodiče a mobil mají žáci hledat výrazy vymykající se z běžné větné vazby, slova odvozená, složená apod. Následuje otázka směřující k obsahu textu: „Proč myslíte, že starší generaci činí problém ovládání prostředků jako počítač, mobil nebo internet?“ (Český jazyk: pro 9. ročník 2005, s. 73). Srov. též téma šikany v kap. o substantivech, bez přímé jazykové souvislosti (Český jazyk 6: učebnice pro základní školy a víceletá gymnázia [nová generace] 2012, s. 12), viz výše.
8.3.6 Dílčí shrnutí Z analyzovaného materiálu učebnic pro ZŠ vyplývá, že v různých učebnicových řadách se v různé míře vyskytují různě zdařilé aktivity s tematikou mediální výchovy. Problematika mediální komunikace není v žádné učebnicové řadě zpracována komplexně, kdyby se však ze všech těchto cvičení vybrala ta nejlepší, byl by to solidní základ pro výuku mediální výchovy v rámci českého jazyka. I výchozí texty s tematikou médií bez logického propojení s jazykovým učivem je možno využít k diskusi, ovšem závisí na osvícenosti učitele, jestli téma využije a rozvine ve třídě debatu, kterou smysluplně dovede k uspokojivému cíli. Celkově jsou učebnice vzhledem k mediálnímu vývoji poněkud zastaralé. Je v nich zařazeno jen nepatrné množství elektronických textů, mluvených i audiovizuálních mediálních textů – v porovnání s tím, jak moc s nimi přicházejí žáci do kontaktu. Cvičení a ukázkové texty příliš či vůbec neodpovídají komunikačním potřebám žáků. Málo jsou vyzdvihovány funkce jednotlivých mediálních textů. Většina učebnic nereflektuje to, že televize už byla ve svojí primární funkci nahrazena internetem. Srov. např. témata mluvních cvičení: „Noviny, Televize a já, Rozbil se nám televizor. Pantomima: Táta čte noviny. Dramatizace: Komentujeme sportovní přenos“ (Český jazyk: pro 6. ročník 2017, s. 110–111). „Ze všech médií je nejmocnějším magnetem televize“ (Český jazyk 8: učebnice pro základní školy a víceletá gymnázia [nová generace] 2014, s. 76–77, viz též výše). Drobné pochybnosti o přínosu a motivačním potenciálu vzbuzuje i mechanicky navrhovaná aktivita v podobě tvorby třídního/školního časopisu/novin (např. Český jazyk 9 2016, s. 133). Domníváme se, že je nutno tuto činnost nějak ozvláštnit či přizpůsobit době a zájmům žáků. Např. učebnice nakl. Nová škola (Český jazyk 8 2018, s. 146) nabízí tvorbu historických novin na podkladu ukázky „husitských novin“, kde se nabízí možnost propojení s dějepisem; 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS298941