v panujícím totalitním režimu myšlenkovou svobodu a povědomí o demokratických tradicích. Tehdy pro mne Nová orientace byla úplným zjevením, i Hromádku jsem bral se vším všudy. A hádal jsem se kvůli tomu s otcem po jeho návratu z kriminálu. Otec Hromádku znal z poválečného prostředí českých odpůrců nacismu a neshodl se s ním. Byl liberální demokrat se sociálním cítěním a Hromádkův poválečný příklon ke komunistům odmítal. Já, v duchu tehdejšího způsobu myšlení Nové orientace, jsem měl za to, že křesťanské sociální cítění nutně vede ke spolupráci s politickou stranou, která má v programu socializmus, tedy u nás s komunistickou stranou; ke spolupráci spojené třeba i s kritikou totalitních tendencí komunistů, ale vždy ke spolupráci. Po osmašedesátém roce už mi ovšem došlo, že na socializmus realizovaný komunisty nelze věřit jako na Pána Boha, že máme v českobratrské tradici, v Bibli vlastní východiska pro vytváření postojů vůči okolnímu dění. Patří k nim jak úcta ke svobodě jednotlivce ve všech rovinách života, i v té ekonomické, tak i ovlivňování společnosti směrem k větší spravedlnosti, k větší sociální solidaritě, ke které nás křesťany evangelium volá. Co pro mne bylo při studiu důležité
Kdybych měl říci, co pro mne bylo důležité v době mých bohosloveckých studií, mohl bych mluvit o lecčems. Učit jsem se musel předepsanou látku, která mi většinou přišla zajímavá a inspirativní. Nejzajímavější pro mne tehdy byla novozákonní teologie, jak nám ji předkládal J. B. Souček. Zvědav jsem byl ostatně i na starozákonní biblistiku (zejména v podání Hellera). Těšil jsem se i na Lochmanovy přednášky (především z filozofie), samozřejmě také na Molnárovy dějiny. Zajímal jsem se ovšem stále
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS298917