98
C. R. H
y d e o v á
•
K
a m
u kr ý t
š t ě s t í
náplastmi různé velikosti i malými sáčky antibiotické masti. Abby si ošetřila kousnutí. „Neměla bys jim to dovolit. Pro štěňata je v tomhle věku normální do všeho kousat. Časem se to odnaučí.“ „Tak co mám dělat?“ „Měla bys je trénovat. I jedno netrénované štěně může být katastrofa, natož pak sedm.“ Abby vzdechla. Znovu ji přepadl pocit, že na sebe vzala příliš těžký úkol – dokonce jí každou chvíli připadal těžší. „Neumím cvičit psy,“ řekla bezradně. „Neumíš, dokud to nezkusíš. Najdi si čas. Zajdi si do místní knihovny půjčit příručku o výcviku psů. Máte tady knihovnu, ne?“ „Jo, malou pobočku.“ Do klína jí vyšplhala Sheb a kousla ji do lokte. „Au, Sheb! Dolů! Myslíš, že Elliot má celý sklad náplastí?“ okřikla Abby rozverné štěně a setřásla ho. V následujícím okamžiku skočilo znovu do klína a zakouslo se jí do malíčku. „Nemusí to být těžké,“ řekl Elliot. „Rozum ti napoví. Počkej, předvedu ti to.“ Šel k pickupu a zpod sedadla vytáhl kus silného provazu. Z kapsy džínů vytáhl kapesní nůž a uřezal čtyři asi půlmetrové kusy. Zbytek provazu uložil na místo a zavřel nůž. Na jednom kuse udělal na obou koncích uzly a podal ho Abby. Provaz teď připomínal jednu z těch psích hraček, co se prodávají v obchodech – pro tuhle naštěstí nemusí do supermarketu, a navíc je zadarmo. Totéž Elliot provedl s druhým provazem. Jako na povel se k němu rozběhla Queen, popadla konec a začala táhnout. Druhý konec držel Elliot. Abby překvapilo, jako má tak malé štěně sílu. Queen však hračka po chviličce omrzela a vrhla se po Elliotových prstech. „Ne!“ okřikl ji hlasitě a pěkně zostra. Abby se jeho vážného tónu až zalekla, stejně jako Queen. Ta padla na zadek a s hlavou na stranu Elliota zvídavě pozorovala. Přidržel před
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS298793
99
C. R. H
y d e o v á
•
K
a m
u kr ý t
š t ě s t í
ní provaz, aby ji povzbudil ke hře. Přijala ji a začalo přetahování. „Výborně! Hodná holka!“ chválil Elliot snaživé štěně. Pak se podíval na Abby. „Vidíš? Je to docela snadné. Jasný pokyn, že nesmí něco dělat, pochvala, když se jí podaří to, co po ní chceš. Pochvala je moc důležitá.“ „Rozumím,“ přikyvovala Abby. Bezradnost ji opustila. „Díky, Elliote.“ Nabídla provaz Shep a asi minutu se přetahovaly. Abby by si ráda přesedla někam do stínu, ale chtěla zůstat vedle Elliota, aby se od něho naučila co nejvíc. Tolik toho ví… Jaké to asi je mít tátu jako je Elliot? Určitě žijí jinak než u nich doma. „Poslyšte, jak to, že toho o psech tolik víte? Říkal jste, že doma nemáte žádné zvíře.“ „Roky jsem míval psy. Pak jsem se poznal s manželkou a ta měla na psy a kočky alergii.“ „Aha. To byla smůla. A teď si pořídíte pejska?“ vyzvídala. Připadlo jí, že s odpovědí váhá příliš dlouho. Neřekla něco špatně? „Přemýšlel jsem o tom,“ vytrhl ji Elliot ze zamyšlení. „Zrovna dneska, když jsi byla pryč.“ „Měl byste to udělat, měl byste dobrého parťáka a necítil byste se doma tak sám.“ „Jsou tihle dárečci stále k mání?“ Abby se na něho podívala překvapeně, a hned odvrátila zrak. „Ach tak, myslíte má štěňata?“ „Můžu si klidně vybrat nějaké z útulku. Jen jsem si vzpomněl, že jsi pro ně hledala dobrý domov.“ „Jo, původně jsem to tak chtěla,“ přitakala Abby. „Jenže ti už přirostli k srdci, viď?“ „To ano, i když sedm štěňat… Vážně nevím… A které byste si vybral?“ „Uvažoval jsem o dvou. Jednomu by bylo smutno, když budu v práci.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS298793
100
C. R. H
y d e o v á
•
K
a m
u kr ý t
š t ě s t í
„Tak dvě…“ Náhle ji přepadla lítost, že by se veselá smečka se dvěma sourozenci rozloučila. Fakt ovšem je, že bude snazší zvládnout pět štěňat než sedm, nehledě k tomu, že to bude i levnější. Elliot jistě poskytne jejím pejskům bezpečný domov. „Už jste si vybral?“ Oba se zadívali na štěňata. Ta teď stála bez hnutí – až na chudáka Patchese, jemuž nezbylo než sedět – a koukala na ty dvě lidské bytosti, jako kdyby jejich vážnému hovoru rozuměla. „Zopakuj mi, prosím, jejich jména,“ požádal Elliot. Abby přišla jeho prosba zvláštní, protože mu dosud neřekla, jak se štěňata jmenují, tak jaképak opakování? Nicméně jeho přání ochotně vyhověla. „Tohle je Queen,“ ukázala na jednu psí holčičku, „támhletoho jsem pojmenovala Shep. Patchese znáte a to s bílým trojúhelníčkem na hrudi je Kite. Hnědý je Buff, protože barva kožíšku připomíná bizona. Ten černý je –“ „Počkej, zkusím hádat… Midnight – jako noc.“ „Kdepak, originálnější je Noche – španělsky noc.“ „Aha,“ zvedl Elliot obočí – co v příběhu Abby vlastně není originální, že? Chvilku oba pozorovali štěňata sedící jako sochy a upírající zrak na ty dva obří protějšky. „Vzal bych si Queen a Patchese,“ řekl Elliot. „Hmm…“ „Ledaže si je chceš nechat.“ „No, víte, zrovna ta dvě jsem si nejvíc oblíbila,“ přiznala Abby, ale hned ji napadlo: Jak by reagovala, kdyby se Elliot rozhodl pro Tippy a Shep? Řekla by totéž? „Ale nevadí, klidně si je vezměte. Vlastně ani nemám oblíbence, mám je ráda všechny stejně. Především jim přeju dobrý domov. Takže Queen a Patches jsou vaši.“ „Však máme dost času na rozmyšlenou,“ poznamenal Elliot.
Ukázka elektronické knihy