98
málo, že jsi schopen prozradit naše tajemství nepříteli, jenom aby sis zachránil kůži?“ „Samozřejmě, že ne… Au!“ škubl sebou. „Je mi strašně.“ Stark neprojevil ani špetku soucitu. „Udělá se ti líp, až mi přesně povíš, co se stalo. S policajtama jsi třeba nemluvil, ale se mnou sakra mluvit budeš!“ Werner vylíčil všechno, co se stalo v hangáru pro vzducholodě. Aby si zachoval alespoň kousek sebeúcty, přikrášlil příběh v tom smyslu, že to byl Gerhard von Meerbach, kdo jej napadl. Neustále ho však trápily bolesti a mysl měl zatemněnou. Nedokázal udržet nit vyprávění, když popisoval, co mu Gerhard údajně udělal, a Starka se zmocnilo podezření. „Tvrdíš, že tě zmlátil jakýsi pilot, který neabsolvoval jediný den bojového výcviku?“ Werner pokrčil rameny. „Co k tomu mám říct?“ „I když se o tobě ví, že jsi byl ten nejtvrdší a nejbrutálnější bastard ve Smolensku?“ „Musel jsem vyjít ze cviku.“ „To mně nepřipadá pravděpodobné.“ „Co vlastně chceš slyšet?“ vyjel Werner podrážděně. „Že mě zmlátila ta ženská?“ Stark neodpověděl. Werner se nemýlil. Bylo by šílené naznačovat, že jej mohla přemoci žena. Přesto se mu na Wernerově výbuchu cosi nezdálo. Že by mimoděk odhalil pravdu? Oba muži chvíli mlčeli, pak se ozval Stark: „Nemám z toho radost. A naši nadřízení budou z tvého nezdaru zklamaní. Kdy tě odsud felčaři pustí?“ „Za tři dny.“ „Jak se dostaneš domů?“ „Nejspíš autobusem, ale… Poslyš, vím, že jsem to podělal. Ale mohl bys mi půjčit na jízdenku? Ti parchanti mě o všechno obrali.“ Stark mu nedal peníze hned. Okázale se rozmýšlel, než sáhl pro peněženku a podal pacientovi pětimarkovou bankovku. „A kup si něco pořádného k jídlu, až budeš venku.“ *
*
*
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS298745