DANI COLLINSOVÁ
neviděli a neslyšeli. Opravdu mi záleží na tom, aby moje dítě bylo vítané a milované.“ „Tak to chci i já.“ Pia k němu zvedla oči. „Chci říct, že pod vší tou hrůzou ze plánování svatby a focení a stresu z toho, jak budou reagovat naši, jsem vážně nadšená,“ zamrkala. „Neskutečně nadšená.“ „Já taky.“ Angelo vzal její tvář do dlaní. Měl v sobě najednou tolik něhy, že sotva dokázal dýchat. Pia se do jeho doteku položila a on přitiskl rty k jejím, které se slabě usmály. Její oblečení se brzy na podlaze znovu smíchalo s jeho, ale Pie zjevně nevadilo, že ho bude muset později zase hledat.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS298703
OSMÁ KAPITOLA Jejich fotografie brzy oblétla celý svět. „Já to nechápu,“ zavrtěla hlavou Pia a snažila se ovládnout bušení srdce, když se vraceli zpět do Valencie. „Jak to, že to pořád někdo sdílí? To jsi tak slavný?“ „V herní komunitě asi ano,“ konstatoval Angelo suše. „Kvůli tomu tvému čipu? Táta vynalezl jeden z těch nových lehkých, otěruvzdorných kovů na notebooky. Nikdo z toho v té samé komunitě není tak nadšený.“ „Než jsme přišli s tím čipem, byl jsem jednou z tváří gamingu, propagoval jsem nové hry a komentoval jsem je.“ „Četla jsem tvůj životopis, když jsem si o tobě poprvé hledala informace.“ Zamračila se, stále ještě zmatená. „Vážně pořádáte turnaje jako v ostatních sportech? Proč by se někdo chtěl koukat na to, jak někdo jiný hraje videohru?“ „Ze stejného jako ti, co sledují fotbalovou ligu. Znají své hráče a jejich kariéru a baví je sledovat oblíbený tým.“ Pia potřásla hlavou. „Já sport nesleduji. Asi nikdy nepochopím, proč to někdo dělá. Ale proč jsou ti tví fanoušci ohledně mě tak podezřívaví?“ Prý zlatokopka. Pia odhodila telefon. „Ty taky hraješ? Jak ses k tomu vůbec dostal?“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS298703
DANI COLLINSOVÁ
„Náhodou.“ Angelo odložil svůj telefon, když jim číšník přinesl snídani. „Nachomýtl jsem se k jednomu z turnajů tak, že jsem odpověděl na inzerát s poptávkou pomoci s přestěhováním vybavení. Spojil jsem se s hráčem, který přiletěl z Ameriky, aby se tu pokusil najít sponzora, jenže tu nikoho neznal a nerad jednal s lidmi. Domluvil jsem nám jednu schůzku, která sice nebyla moc úspěšná, ale když slyšel, že nemám kde bydlet, nabídl mi místo u něj doma na gauči, pokud se nějak dostanu do Los Angeles. Napřed jsem měsíc vykládal vagony, pak pracoval načerno, abych mu pomohl s nájmem. A když jsem měl volno, přemýšlel jsem nad propagací videoher. Když máš hlad, koukáš, jak se zaopatřit. A já visel za jednu ruku nad propastí.“ Pia zamrkala. „Proč jsi neměl kde bydlet? To bylo potom, cos dokončil tu internátní školu?“ Angelo náhle nasadil bezvýraznou masku, možná litoval, že toho na sebe prozradil tak moc. „Přestali mi platit školné, když mi bylo čtrnáct.“ „Proč?“ „Moje máma zemřela. Rodina mého otce už neviděla důvod mě jakkoli podporovat.“ „A odřízli tě ve čtrnácti?“ Léta jejího dospívání byla bolestná a osamělá, ale aspoň měla střechu nad hlavou. Pia zalétla pohledem k telefonu, kde se objevily další komentáře – od těch, které ji srovnávaly s velmi spoře oděnou hrdinkou jedné akční hry z prostředí nindžů, až k těm, které řešily, jestli si „zaslouží“ stát se součástí milovaného Angelova týmu. „Není divu, že si kvůli tomu, co jsi dokázal, z tebe udělali idol. Musíš lidi velmi inspirovat.“ „V prostředí introvertů je extrovert králem,“ zasmál se Angelo. „Pozval jsem svůj tým na naši zásnubní oslavu. Budou ji nesnášet úplně stejně jako ty.“ „Já ji nebudu nesnášet,“ protestovala Pia, přestože 100 Ukázka elektronické knihy