Chabela. A Luismi s ubrečenýma očima mu v tý polívkárně odsekl, že on Normu nikdy neopustí, že to radši chcípne, než aby si ji dal vzít, tak nahlas, že i Mastná Lupe zvedla oči od plotny a koukla po klukovi, co to tu dělá za scény. Ale no tak, no tak, konejšil ho Munra, vyvedený z míry. Vždyť co toho pitomce zná, vždycky měl život na háku; všechno mu bylo buřt, zajímaly ho jen pilule a pařby. No tak, no tak, opakoval, a najednou ho něco napadlo a posměšně na kluka zahrozil prstem: jak na tebe koukám, tak si říkám, povídá mu, a Luismi se hned naježil. Co?, vykřikl, co si říkáš, ty blbče? Tak si říkám, jestli ti ta potvora Norma nepodstrčila odvar ze spoďárů. Ale hovno, odseknul Luismi. Jen se nedělej, posmíval se Munra; dobře víš, o čem mluvím. Jako bys nevěděl, jak to ženský dělají, když si chtějí chlapa omotat kolem prstu: vezmou pár kapek krve, když mají čmýru, a nenápadně ti to přimíchají do pití nebo do polívky, případně ti tím pomažou patu, když spíš, a ty se do nich úplně zmagoříš, přesně jako jsi zabouchnutej do Normy, copak to nechápeš? A jiný ženský jsou ještě mazanější, chodí do kopců trhat durman, takovou pyskatou kytku, co roste při zemi v období dešťů, květy nasušej a pak z nich vaří odvar, po kterým člověk úplně zblbne, poslouchá na slovo, zobe
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS298668