98
Sedláci dvou Petrů: z Rožmberka a ze Švamberka
Inventář 1616: 3/4 gruntu s ozimem 150 kgm, stavení za 50 kgm, tři klisny 45 kgm, dvě krávy 10 kgm, jedna jalovice 3 kgm, tři svině 1,5 kgm, pět ovcí 3,5 kgm, dvě jehňata 30 gm, dvě husy, šest slepic a kohout 21 gm, vůz, pluh, brány 10 kgm, „domovní drobný hospodářství“ 3 kgm. Dohromady 276 kgm 11 gm, dluhy 97 kgm 16 gm. Je zřejmé, že každý z majitelů gruntu hospodařil – měřeno inventářem – jinak. Nejúspěšnější byl Tomáš, jenž zejména zkvalitnil tažná zvířata, doplnil inventář o ovce a poměrně zřídka se vyskytující kozy stejně jako o vepřový dobytek. Počet těchto zvířat za jeho nástupce opět poklesl. U jednotlivých hospodářů měly důležitost i osobní preference, neboť určovaly směr a orientaci daného hospodářství. Je zřejmé, že hospodaření výrazně překračovalo model subsistence. O tržní orientaci nemůže být pochyb, a to i ve sféře mléčných produktů. Například prodej sýrů byl v této době běžnou komerční záležitostí.297 Rovněž poměrně početné stádo ovcí naznačuje, že se tu jednalo o jeden sektor „doplňkového“ hospodaření zhmotnělý v prodeji vlny. Vývoj majetku pomocí několika inventářů máme možnost postihnout ještě na lánovém statku Krátkého v úrodné lokalitě jménem Borkovice. Tři inventáře pocházejí z let 1587, 1595 a 1600, zahrnují tedy nedlouhé časové období 13 let. Na gruntě hospodařil před rokem 1573 Štěpán Krátký, jenž zemřel v roce 1587. Po něm se ujala gruntu vdova Anna. Po její smrti roku 1594 připadl grunt Štěpánovu synu Martinovi, který zemřel v roce 1599. Se dvěma manželkami měl celkem pět dětí. K vdově se přiženil Jiřík Syrůček z Chlebova, vsi ležící nedaleko Soběslavi (nepatřila ovšem k Třeboňsku, jednalo se o soběslavskou městskou ves). Tento sedlák hospodařil až do stavovského povstání a syn téhož jména se ujal gruntu v roce 1630.298 Tři majetkové inventáře podávají následující obraz. Inventář 1587: lán dědiny s osením a stavením za 400 kgm, šest herek za 90 kgm, sedm krav za 21 kgm, pět jalovic za 10 kgm, 30 ovcí za 7,5 kgm, 10 sviň „větších a menších“ za 3 kgm 20 gm, 15 husí 1 kgm 15 gm, devět slepic 18 gm, dva vozy, pluh, brány a „jiný všelijaký hospodářství“ 67 kgm. Dohromady 600 kgm, dluhy 12,5 kgm. Inventář 1595: lán dědiny s osením a stavením za 400 kgm, pět krav za 15 kgm, dvě jalovice za 4 kgm, jedno tele 2 kgm, šest sviň za 3 kgm, dvě husy za 20 gm, 22 slepic 1 kgm 6 gm, 11,5 strychu ječmene 11,5 kgm, osm strychů ovsa 4 kgm, 1,5 strychu žita 2 kgm, čtyři strychy hrachu 5 kgm 20 gm, tři klisny za 72 kgm, tři vozy se vším příslušenstvím 50 kgm. Dohromady 569 kgm 16 gm, dluhy 5 kgm 10 gm. Inventář 1600: ječmene v slámě deset strychů 15 kgm, ovsa deset strychů 8 kgm 20 gm, osm strychů žita a tři strychy hrachu za 6 kgm, dvě herky 297 Ukazuje to účetní materiál z této doby, zejména v případě panských dvorů. 298 Vs Třeboň, sign. I A 5AU 6/1 (PK řady vsí, zal. 1573); sign. I A 5AU 10 (PK Břilice, zal. 1611).
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS298468
Sedláci dvou Petrů: z Rožmberka a ze Švamberka
99
12 kgm, jedna svině za 1 kgm, jedna koza 30 gm, dvě husy 10 gm, jeden vůz sešlý za 2 kgm, jeden lán na zimu osetého s stavením za 270 kgm. Dohromady 347 kgm, dluhy 25 kgm. Dodávám, že v roce 1600 grunt vyhořel, což přirozeně nemálo snížilo jeho hodnotu. Borkovický grunt Krátkých prozrazuje ještě výrazněji odlišné individuální preference tamních hospodářů, a to dokonce v poměrně krátkém časovém úseku, kdy se na něm vystřídali hned tři sedláci. Zatímco první držel tři desítky ovcí, jeho manželka, která jako vdova hospodařila po něm, neměla žádnou. Ani jejich syn žádné ovce na gruntě nechoval. Zvláště zajímavá a současně důležitá byla skutečnost, že v tomto případě žena nenásledovala hospodářské směřování zesnulého manžela. Na druhé straně uvedený počet ovcí je vůbec nejvyšší v rámci disponibilních inventářů na panství, jednalo se tedy o něco výjimečného. Krátký prodával obilí do veselského pivovaru – v roce 1599 20 strychů, v roce 1600 deset strychů – stejně jako jeho následovník, který v roce 1601 prodal 15 strychů a v roce 1602 30 strychů. Lze předpokládat, že obilí z hospodářství se prodávalo i v letech předcházejících a následujících. Dokumentací však disponujeme jen pro uvedené roky. Pokusme se nyní využít poznatky ze všech zachovaných majetkových inventářů. Rozdíly pozorujeme v počtu tažných zvířat, což může odrážet vztah jednotlivých hospodářů ke komerčním aktivitám. Je samozřejmě rozdíl, když je na 20 hektarech orné půdy k dispozici šest kobyl, nebo jen dvě. Soudím, že to představuje dostatečný indikátor orientace toho kterého hospodáře. K posunům došlo často v průběhu krátkého časového období. Podívejme se detailněji, o čem pozůstalostní inventáře na předbělohorském Třeboňsku vypovídají. Dodávám, že jde o údaje z „horních“ zhruba dvou třetin panství, mapují tedy jeho úrodnější partie. Co se týče polností, jejich přesnější ohodnocení je v nejednom případě zkresleno, neboť se spolu s nimi v rámci jediné souhrnné peněžní částky uváděl například vysetý ozim, případně jař anebo i odhad selského stavení.299 Posouzení lánových gruntů se tak nachází v širokém pásmu mezi 137 a 400 kgm. Cena pod 200 kgm je spíše výjimečná, těžiště leží většinou výše. Zjednodušeně by se dalo říci, že se nejčastěji pohybují mezi 200 a 300 kgm. Také v případě odhadu hodnoty hospodářství s poloviční rozlohou, tedy půllánových (10 ha), nacházíme široké rozpětí mezi 45 a 200 kgm. Nečekaný je možná poměrně častý výskyt nízko ohodnocených půllánů v Libíně, ale i v Lužnici. Obě vsi leží nedaleko města Třeboň. Je tak myslím zřejmé, že i zde rozhodovaly osobní schopnosti sedláků spíše než blízkost nemalého trhu, který odebíral – mimo jiné – jakékoliv množství obilí.
299 Inventáře jsou součástí dokumentace pozemkových knih, jejich signatury podle vesnic se vesměs citují výše, netřeba je zde opakovat.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS298468
100
Sedláci dvou Petrů: z Rožmberka a ze Švamberka
Jedná-li se o tažná zvířata, naprostou převahu měli koně, ať už se jednalo o klisny, valachy, či hřebce. Na lánovém gruntu Krátkého v Branné měli šest kobyl, na Váchově tamtéž pět valachů, na Lapáčkově pět klisen, na Šimkově (Vlasákově) se našlo pět kobyl a tři hřebci. Tato ušlechtilá tažná zvířata se rozlišovala i podle ceny. Stará „herka“ byla za 5 kgm a hřebec za 15 kgm stejně jako kobyla. Na Krátkého gruntě byly kobyly odhadnuty každá až na 24 kgm, na Vaňurově gruntě v Břilicích na 20 kgm. Tři „špatný“ koně na Matoušově gruntě v Břilicích se vešli dohromady do 7 kgm, v téže vsi se tři „špatný“ klisny ocenily na 13 kgm. Koně nepředstavovali jediná tažná zvířata. Zejména u půllánových gruntů se používali také tažní voli. Ne všechna tato zvířata jsou ale uváděna právě jako tažná. Ukázal jsem na jiném místě, že nejednomu hospodáři sloužili jako přivýdělek, následně je prodával buď do dvorů, do zámecké kuchyně, nebo na trhu. Ve vsi Břilice nacházíme Vaňurův půllán, kde hospodář Bárta do roku 1591, kdy zemřel, choval dva „voly tažný“ v ceně 30 kgm, ale současně tři klisny po 20 kgm. I z toho důvodu bylo jeho hospodářství odhadnuto vysoko na 265 kgm 40 gm, což ovšem snižovaly nemalé dluhy překračující 80 kgm.300 Sousední lánový grunt Neveselého uvádí dva voly a dva vozy bez dalších tažných zvířat. Voli tedy museli být používáni jako součást potahu. Celkově napočítáme na dvě desítky dokladů o páru volů na gruntě, z nichž asi polovina je explicitně označuje jako tažná zvířata. Například na lánovém gruntu Řehořově v Doňově bylo mimo „dvou volů tažných“ i pět tažných koní. Sedlák Řehoř, jenž zemřel v roce 1587, po sobě navíc zanechal jen nízký dluh, menší než 6 kgm. Totožnou kombinaci tažných zvířat nacházíme i v Libíně stejně jako v sousedních Slavošovicích. Zdejší lánový grunt Žákův, později Herdův se specializoval na živočišnou produkci, neboť měl 12 krav, sedm mladých býčků a 47 ovcí. Sedlák disponoval také čtyřmi tažnými voly a dvěma kobylami. V roce 1578, kdy se pořizoval tento inventář, bylo na statku i velké množství obilí. Nejvíce volů jako tažných zvířat se koncentrovalo do vsi Spolí: tři ze čtyř inventářů nesou údaj, že na gruntě se používali tažní voli. Jednalo se přitom o větší hospodářství – třičtvrtělánová. Neplatilo tedy, že na menších hospodářstvích se používali voli a na těch větších naopak koně či kobyly. O skutečnosti, že prezentované údaje dobře odrážely skutečnost, vypovídá inventář sepsaný po smrti Jakuba Šnorka z Dunajovic, který zemřel v roce 1586: „Pošacován grunt, lán dědiny s vosením, stavením dosti chatrným, dvě kobyličky, vůz, plouh, brány, to všecko sešlý, v 150 kgm.“301 Používání toho kterého druhu tažných zvířat má nemalý význam v obecnější rovině poznání úrovně selských hospodářství. V případě Třeboňska to má ještě jeden závažný
300 Vs Třeboň, sign. I A 5AU 6/1 (PK více vsí, zal. 1573). 301 Tamtéž.
Ukázka elektronické knihy