různé druhy mloků a čolků, kterým se tu díky vlhkosti daří dobře. Ty se mi nepodařilo potkat, ale nacházím jeden biotop místní orchideje.
Turistická noclehárna na stezce přes pohoří. Všem otevřená a zdarma. Večer přejíždím na druhou stranu Kouřových hor do městečka Cherokee na večeři. Vlním se serpentinami dolů, když potřebuji brzdit, zmáčknu na řadicí páce knoflík pro brzdění motorem, když už to stačí, knoflík zase vymáčknu. Báječná věc. V Cherokee je návštěvnické centrum pro turisty toužící poznat život v sousední indiánské rezervaci, obchody s indiánskými lidovými výrobky, koncertní sál s živou country a čínská restaurace. Tam končím. Překvapuje mne, že ceny jsou vyšší než v Chicagu, a dokonce se zvlášť platí za pití. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS298397
Vracím se zpět do kempu. Protože už je tma, usazuji se v autě, rozžínám lampičku a studuji mapu, abych si promyslel, kam dál. Nemá smysl, abych tady trčel další den. Když mám vymyšleno, že se stočím k východnímu pobřeží a navštívím Charleston, přichází bouřka. A jaká. Nebe se otevřelo, cedí provazce vody a do toho mlátí blesky. Přemýšlím, co to udělá s mým stanem. Asi po hodině hlavní nápor bouře pomíjí, tak se jdu podívat. Tam, kde byl z trámů vyhrazený prostor pro stan, je krásné čtvercové jezírko, uprostřed kterého jako ostrov pluje můj stan. Trámy naprosto skvěle zahradily cestu vodě, aby mohla odtékat. Probrodím se k němu a zjišťuji, že opravdu plave. Nicméně jedna chybička se vloudila. Jak jsem dovnitř vhodil stočený spacák a polštářek, v těch místech voda prosákla. Polštářek mohu doslova ždímat. Spacák je jen trochu v jednom místě zavlhlý. Že bych dnes spal ve stanu, rozhodně nepřichází do úvahy. Na druhou stranu mě hřeje jiné pomyšlení. Pokud bych zůstal v původním kempu, schytal bych příděl přívalové vody z celé stráně hory. Chudáci, kteří tam zůstali stanovat. Jakmile se bouřka přihnala, muselo je to spláchnout do řeky. Pokouším se uložit v autě. Dokonce, konečně, přicházím na to, jak rozebrat zadní sedadla. Ale Galant není Audina. Ať dělám, co dělám, hrby vyskládávám, čím mi přijde pod ruku, stejně se v něm spát nedá. Záhoř by se mohl od konstruktérů Mitsubishi lecčemus přiučit. Nedá se nic dělat. Za slabého mrholení vyrážím na průzkum kempu, kam bych hlavu složil. Nakonec nacházím ukazatel „amfiteátr“ a cestičku vedoucí někam do stráně v lese. Tam, ve starém lomu, je přírodní minikino, s plátnem velikosti 4x5 m, ale to 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS298397
podstatné je, že je částečně zastřešeno. Jdu si pro spacák a usínám jak Budulínek. Ráno balím stan, který jsem vylovil z jezírka. Právě včas. Zase začíná vydatně pršet. Sedám do auta a znovu překračuji hory po Newfound Gap Road. Tentokrát je to za trest. Přede mnou je příšerná kolona. Vede ji ženská, která jede strašně bezpečně. Když zafouká vítr a šplíchne závan deště, zabrzdí. Když vidí zatáčku, přibrzdí, pak zjistí, že to jde projet rychleji, zase přidá. Přímo v zatáčce si to rozmyslí a přeci jenom opět přibrzdí. Její rychlost se pohybuje mezi pěti až padesáti ml/h. Za ní vznikají desítky nebezpečných situací. Předjíždět se tu nesmí a ani nedá. Ti s méně odolnými nervy odbočují raději na vyhlídková parkoviště, ačkoliv mimo deště dnes nic vidět není. Za horami si ženská určitě utírá orosené čelo, jak báječně a bezpečně projela. My ostatní si ho otíráme také, že jsme to ve zdraví přežili. Takovýmto bezpečným řidičům by měli odebírat i občanství za veřejné ohrožení. Už dávno jsem si všiml, že sice automatická převodovka je báječná věc, zejména v tak rozlehlé zemi, jako je USA, ale řidiči z ní zpohodlní. Jen málokdo ví, jaké má charakteristické vlastnosti a jak je využívat. Krátím si cestu na dálnici č. 40 přes indiánskou rezervaci. Po předchozích zkušenostech jsem očekával, že tu najdu obydlené smetiště. Ale rezervace kmene Cherokee je jiná. Jsou tu upravené domy, citlivě zasazené v přírodě, roztroušené podél potoků a řek. Jen velmi málokdy je k vidění nějaký zbor. Také tu nenacházím hromady šrotu a vyhozených aut.
100 Ukázka elektronické knihy