Koukali jsme nyní střídavě na staniční stěnu, na které mezi bílošedými mramorovými deskami, tvořícími hlavní část obložení stanice, byly ve svislých uskupeních vloženy vždy v pravidelných rozestupech také zlatavé hliníkové výlisky! Prsa a antiprsa. Stejné, jako na trase A, jen vytvářely samostatné obrazce! Matyáš nyní na druhý pokus uspořádal žluté kostičky hry podle jednoho z obrazců, který jsme měli přímo před sebou, a – bylo to správně! Displej se barevně rozblikal a raketka nás tentokrát již nechala nahlédnout do svých útrob. Zadrželi jsme dech. „No toto, co to má zase být?“ vyjádřil Matyáš nahlas i mé mínění, když se před námi objevil další model kosmické lodi, který byl na první pohled složený z jakýchsi vyřezávaných dřevěných dílů. Dlužno dodat, že postrádal preciznost svrchního obalu i modelu Ečs. Dřevo asi nebylo úplně Royova parketa. „Docela efektní, ale asi jsem čekala něco jiného,“ přiznala jsem určité zklamání, když jsme model vyndali a prohlíželi ze všech stran. „Je poměrně těžký, kdo ví, co je to za dřevo,“ potěžkával model v ruce. „Ty dílky navíc vypadají, jako by byly k sobě slepené, což je divné, protože jinak bych to odhadoval na rozkládací dřevěný hlavolam,“ podivoval se Matyáš. „Bude v tom zase nějaká Royova kulišárna,“ zakřenila jsem se. „Také mě to hned napadlo,“ souhlasil Matyáš, „ale už nás tlačí čas, tak si všechno nechám zatím u sebe, jak jsme se dohodli, a začnu to zkoumat,“ připomněl s pohledem na staniční hodiny, uložil dřevěný model zpět do původní rakety, a než se naše cesty rozdělily, studovali jsme výzdoby a vybavení každé z projížděných stanic tak detailně, 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS298388