U Lojzy. Netoužil potkat někoho z místních nebo štamgastů. Petr toužil být sám. Ve chvíli, kdy vyšel za poslední domy, měl do lesa jen několik stovek metrů. V tu chvíli vytáhl z batohu nejdražší rum ve svém životě, protože ho stál pětkrát tolik, než by za něj dal v obchodě a pořádně si přihnul. Sám ani nevěděl kam chce jít, co chce dělat. Bylo mu smutno za Matějem, zároveň ho nenáviděl. Chtěl jít domů, přitom věděl, že se mu tam nechce. Na hotel se vrátit nechtěl. Najednou se mu udělalo špatně, když si vzpomněl na to, že už teď mohl ležet nahý s tím mladým klukem v posteli. Petr se hnusil sám sobě. Obloha byla zatažené a pouliční lampy už ztratily svou moc. Petr se potácel po lesní pěšině. Občas mu ujela noha na mokrém jehličí, někdy sešel z cesty. Všechno mu to však začínalo být jedno. Potácel se, popíjel z láhve a prokládal to jednou cigaretou za druhou. Najednou zakopl o kořen stromu a natáhl se na zem. V tu chvíli pocítil prudkou bolest v zádech. Měl pocit, že mu projel žhavý drát od kříže až do palce levé nohy. Trvalo nějakou chvíli, než bolest polevila natolik, aby se vzpamatoval a pokusil se postavit na nohy. Nešlo to. Petr měl najednou pocit, že nemá levou nohu. Vůbec ji necítil. Vztekle odhodil batoh a pokusil se otočit na břicho, aby se postavil. Nešlo to. Cítil šílenou bolest v kříži, ale od pasu dolů necítil vůbec nic. Měl pocit, jako by mu někdo amputoval spodní část těla. Přitom bolest v kříži byla nesnesitelná. Najednou si Petr uvědomil, že doslova křičí a brečí bolestí a zoufalstvím. Začal se chvět po celém těle a zuřivě mlátil rukama o zem. Znovu se pokusil zvednout, ale upadl hlavou na kořen stromu. Potom náhle přišla černá tma.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS298387
PÁTRÁNÍ „Bylo to nutné?” zeptala se smutně Renata, která seděla na sedačce a vracela Matějovi jeho telefon. „Co jsem udělal tak špatného?!” vykřikl naštvaně Matěj a hodil telefon do rohu sedačky. „Ty to moc dobře víš,” povzdechla si Renata a upřeně pohlédla svému kamarádovi do očí, „varovala jsem tě, aby ses vyhýbal Karlosovi. Každý, kdo ho zná, ví, co je to zač. A stojí ti takový člověk za to, abys ztratil někoho, kdo tě miluje? Nebo ty už nemáš Petra rád?” ťala Renata do živého. „Copak s ním šukám?!” vyštěkl Matěj na Renatu, ale vzápětí uhnul před jejím pohledem. „To si vyřiď se svým svědomím,” ušklíbla se Renča, vstala ze sedačky a šla si do lednice nalít sklenku bílého vína. „Nemysli si, že nevím, že jsi ho měl u mě doma,” dodala ve chvíli, kdy se napila a opřela se rukou o desku kuchyňského stolu. Matěj se po ní překvapeně ohlédl a doslova zalapal po dechu. Vůbec netušil, že to Renata ví. Karlos byl opravdu u něj, když bydlel u Renaty a ona byla v práci. Ale k ničemu nedošlo. I když nechybělo moc. Karlos měl dar výřečnosti a dokázal lidem vykecat díru do hlavy, aby dosáhl svého. Ale Matěj se v poslední chvíli vzpamatoval. Tenkrát odstrčil Karlosovi ruku, když mu osahával jeho mužství. Karlos to však nevzdával a chodil za Matějem do kavárny každou chvíli. Už několikrát Matěj skoro podlehl, ale vždy se včas vzpamatoval. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS298387
Uvědomoval si, že Petra miluje. U Karlose šlo pouze o zvědavost, jaké to je mít sex s někým jiným. V Matějovi se tloukla zvědavost s láskou k Petrovi. Moc dobře si uvědomoval, že nechce Petra ztratit. „A co je ti do toho!” vykřikl naštvaně Matěj, vyskočil ze sedačky a rozběhl se do ložnice. Byl na Renatu naštvaný, zároveň utíkal před její pravdou. Také nechtěl, aby viděla, že brečí. Renata ho pohledem sledovala až do ložnice. Nad tím, jak za sebou prudce zabouchl dveře se jen smutně pousmála. Měla Matěje ráda. Měla však ráda i Petra. Oba je považovala za své nejlepší přátele. Proto jí vadilo, že se Matěj v poslední době zahazuje s tím chlapem. Karlose znala a věděla, co je zač. Také jí bylo proti srsti lhát Petrovi. Dnešní dopoledne si dobře všimla, že se něco děje. Sama byla svědkem, jak Karlos po Matějovi dopoledne v kavárně vyjížděl. Dokonce si byla jistá tím, že zahlédla Petra venku na ulici. Chvíli předtím, než jim volal do kavárny a dělal, že na ně čeká před domem. Nešlo si nevšimnout, jak se potom choval. Nyní se o Petra bála. Odpoledne vypadl z domu, nikomu nedal nic vědět a na jejich volání a zprávy nereagoval. Navečer jí sice napsal, že je v pořádku, a aby mu nevolali. Nic víc. Teprve před chvíli poslal jedinou smsku Matějovi. Z ní bylo jasné, že Petr něco tuší. Matěj se sice celé odpoledne a večer choval uraženě a dělal, že nechápe, co se děje, ale na to ho Renata znala dost dobře, aby si byla jistá tím, že i Matěj se o Petra bojí. Renata si vzala víno a šla se znovu posadit na sedačku. Když si zapálila cigaretu, přemýšlela, co má dělat. Blížila se půlnoc a Petr nikde. A Matěj trucoval v jejich ložnici. Byla
100 Ukázka elektronické knihy