U Lojzy. Netoužil potkat někoho z místních nebo štamgastů. Petr toužil být sám. Ve chvíli, kdy vyšel za poslední domy, měl do lesa jen několik stovek metrů. V tu chvíli vytáhl z batohu nejdražší rum ve svém životě, protože ho stál pětkrát tolik, než by za něj dal v obchodě a pořádně si přihnul. Sám ani nevěděl kam chce jít, co chce dělat. Bylo mu smutno za Matějem, zároveň ho nenáviděl. Chtěl jít domů, přitom věděl, že se mu tam nechce. Na hotel se vrátit nechtěl. Najednou se mu udělalo špatně, když si vzpomněl na to, že už teď mohl ležet nahý s tím mladým klukem v posteli. Petr se hnusil sám sobě. Obloha byla zatažené a pouliční lampy už ztratily svou moc. Petr se potácel po lesní pěšině. Občas mu ujela noha na mokrém jehličí, někdy sešel z cesty. Všechno mu to však začínalo být jedno. Potácel se, popíjel z láhve a prokládal to jednou cigaretou za druhou. Najednou zakopl o kořen stromu a natáhl se na zem. V tu chvíli pocítil prudkou bolest v zádech. Měl pocit, že mu projel žhavý drát od kříže až do palce levé nohy. Trvalo nějakou chvíli, než bolest polevila natolik, aby se vzpamatoval a pokusil se postavit na nohy. Nešlo to. Petr měl najednou pocit, že nemá levou nohu. Vůbec ji necítil. Vztekle odhodil batoh a pokusil se otočit na břicho, aby se postavil. Nešlo to. Cítil šílenou bolest v kříži, ale od pasu dolů necítil vůbec nic. Měl pocit, jako by mu někdo amputoval spodní část těla. Přitom bolest v kříži byla nesnesitelná. Najednou si Petr uvědomil, že doslova křičí a brečí bolestí a zoufalstvím. Začal se chvět po celém těle a zuřivě mlátil rukama o zem. Znovu se pokusil zvednout, ale upadl hlavou na kořen stromu. Potom náhle přišla černá tma.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS298387