chce odejít z kurtu. Samozřejmě že disciplinovaně zaujal své místo, bez známky emocí mrkl na druhou stranu dvorce a připravil se na příjem podání. Ale zbytek zápasu hladce prohráli, Libor se sebral, odjel do nedalekých lázní Hangjok a utratil tam prize money z několika turnajů, protože najednou byl posedlý zvědavostí, jestli jsou gejši tak vynikající, jak slýchával. Pár týdnů poté se stali hrdiny daviscupového finále a teď si vzpomíná, Lojza mu tehdy v euforii řval do ucha – vidíš, šampione, na nějaký Tokio si už ani nevzdechneš, tohle si užívej, to si pamatuj. Slavili celou noc. --„Je to příliš důležité, proto vás potřebujeme oba.“ To byla poslední věta cizince v plášti, než vstal a zaplatil pintu Guinessu. Libor se došoural do pronajatého domku londýnskými ulicemi, jež se změnily v jakési fantaskní virtuální kulisy. Na nočním stolku našel mobilní telefon, který si s sebou na hřbitov nevzal, a našel textovou zprávu z neznámého čísla. Nikdo ho už nevypátrá, SIM karta příslušející k číslu zůstala ležet na stole ve Wandle of Earlsfield, když ji neznámý po odeslání zprávy vyjmul z přístroje a zkušeným škrábnutím o kámen masivního prstenu na své ruce znehodnotil. Z displeje na Libora vyskočila řada sedmi číslic, nezúčastněně seřazených za sebou v úhledném zástupu. Popošel po zbytcích trávy, pohladil si místo na boku překryté náplastí. Měl v semifinále nechat vzteku volný průchod, čestně by prohráli a legenda o nitce zaryté do kůže by jim zase zvýšila popularitu. Místo toho musí myslet na peníze, jež se k němu určitě dostanou, oni se postarají, aby neměl šanci je odmítnout. Pozoroval Lojzu, parťáka, šoumena, 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS298353