„Sakra, musím běžet,“ řekl Colin. Mávl na muže, že už jde, ale pak se znovu otočil ke mně. „Musíme se navštívit. Co tady máš v plánu? Kde bydlíš? A na jak dlouho tu jsi?“ Začala jsem z té záplavy otázek mžourat. „Žádné plány nemám. Bydlím v penzionu ve vesnici, v těch malých domcích. A nevím, jak dlouho se tady zdržím,“ odpověděla jsem bez dovětku, že to bude záležet i na něm. „Nechtěl bys dneska zajít na večeři?“ „Bezva, to by šlo,“ řekl Colin. „Budu tě čekat na Kopečku. V kolik, třeba v šest?“ „To by bylo fajn,“ odpověděla jsem, spontánně jsem se postavila na špičky a políbila ho na tvář. Colin se lehce začervenal a zašklebil se na mě. „Za co to bylo?“ „Za to, že sis na mě vzpomněl,“ řekla jsem. „Chelsea, lásko moje, na tebe bych nikdy zapomenout nemohl,“ prohlásil. Políbil mě na čelo, otočil se, vzal mě za ruku a začal mě táhnout za sebou, jako by nechtěl, abych se od něj oddělila. Společně jsme došli ke stodole a on mě pustil až ve chvíli, kdy vstoupil dovnitř, aby pokračoval v předváděcí akci. Nebudu příliš přehánět, když řeknu, že jsem byla celá paf. Ke konci předváděčky už byli Parkovi vyčerpaní. Nepochybovala jsem, že je to i tím, že se Jerry nabídl jako dobrovolník na stříhání ovcí. Vyšel na něj neposedný mladý kus, který mu při každém pokusu o stříhání dovedně uhnul, což se u ostatních turistů setkalo s bujarým veselím. „Tak pojď, ty dubová hlavo,“ domlouval Jerry ovci, která se mu už poněkolikáté dokázala vymanit. Když ji opět chytil a užuž se zdálo, že je pánem situace, ovce mu proklouzla přímo mezi nohama. „Myslím, že s prasetem by mi to šlo líp!“ „Protože by ti pomáhala představa slaniny,“ dobírala si ho Mary. 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS298178
Colin přistoupil k Jerrymu, přiměl ovci k poslušnosti a během pár okamžiků ji celou ostříhal. Fascinovaně jsem ho sledovala. Měl teď svlečený kabát a přiléhavý šedý svetr zvýrazňoval jeho svalnatou postavu. Z útlého mladíčka, jehož jsem znala před sedmi lety, vyrostl tenhle statný chlap. A když pak zvedl ovci, jako by vůbec nic nevážila, bylo mi jasné, po kom tahle silná ramena zdědil. Navzdory studenému větru, který na nás venku dorážel, jsem čerstvý vzduch přivítala, protože jsem byla z událostí dnešního dopoledne poněkud rozpálená. I když se mi to zdálo nemožné, byl dnes Colin ještě atraktivnější než v době našeho společného mládí, a to bylo co říct, protože už tehdy býval pořádně sexy. Nabídla jsem Parkovým, že budu cestou zpátky řídit, a Jerry mi to k mé neskonalé úlevě dovolil. Bylo to tak pro všechny lepší, protože jsem si nějak neuměla představit, jak dávám osmdesátníkovi ránu pěstí, srážím ho k zemi a beru mu z ruky klíče, ale po zážitku s jeho řízením bych to bez váhání udělala. Nastoupili jsme do auta a já jsem vyhledala pohledem Colina, který mi naznačil ústy slovo sedm. Přikývla jsem a cítila, jak mi celým tělem projíždí vzrušení. Šimravý pocit začal nahoře na hlavě a postupně se přesunul až do prstů na nohou. Opravdu na mě před sedmi lety tolik zapůsobil? Anebo šlo jen o přetlak nahromaděných emocí, které vycítily možnost vyhrnout se ven? Těžko říct. Během zpáteční cesty se Mary s Jerrym bavili o psech, hlavně o Maeve, a řešili otázku, jestli by podobný pes mohl volně pobíhat kolem jejich srubu v Novém Skotsku, nebo jestli by s ním místní farmáři měli problém. Poslouchala jsem je, ale duchem jsem byla úplně jinde – přemýšlela jsem, jak asi vypadá Colinův život mimo farmu. Vlastně se ho na to můžu večer zeptat v hospodě. Srdce mi bušilo nedočkavostí a v duchu jsem rychle probírala seznam svých tělesných partií, které by potřebovaly malinko zkrášlit. Ve Finn’s 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS298178
Hollow bohužel neměli salon krásy. Musela jsem to zvládnout svépomocí v obrovském měřítku. Po obědě na mě dolehl časový posun a nervy, a tak jsem si schrupla a na večerní rande jsem se začala připravovat až později odpoledne. Opravdu jsem to vnímala jako rande. Zeptala jsem se ho bez obalu a on souhlasil. A když se dva dospělí lidé opačného pohlaví dobrovolně sejdou u večeře na veřejném místě, tak to rande je. Určitě. Protože jsem si s sebou přivezla minimum oblečení, nenabízelo se mi příliš mnoho možností a kombinací. Nakonec jsem se rozhodla pro smělou variantu a oblékla si přiléhavý prodloužený svetr červené barvy, černé džíny a kotníčkové boty. Vlasy jsem si učesala do velkých vln a taky jsem se rozhodla pro velkorysejší líčení. Malují se ještě linkou kočičí oči? Zamračila jsem se nad svým odrazem v zrcadle. A dokážu to vůbec? Otevřela jsem si v telefonu YouTube a zhlédla rychlého průvodce. Nepřišlo mi to tak těžké. Dokončila jsem jedno oko, které vyšlo docela dobře, a začala dělat na druhém, ale vtom mi zazvonil telefon. Cvrlikání mě polekalo, takže jsem se píchla linkou do oka, protože už jsem prostě taková. Zavřela jsem oko, ze kterého mi vytryskly slzy, a přejela jsem palcem po displeji, ačkoliv jsem vůbec neviděla, kdo mi volá. „Ahoj,“ řekla jsem do telefonu. Pokusila jsem se nasadit rozverný tón, přestože jsem měla plné ruce práce – vytáhla jsem z podavače na zadní straně toalety papírový ubrousek a pokusila se do něj otřít oko bez toho, že si linku rozmažu a zničím si zbytek obličeje. Ale bohužel. Oko mi slzelo tak vydatně, že jsem vypadala, jako bych brečela černě. „Sakra.“ „No… tobě taky ahoj.“ Pohlédla jsem na telefon. Z displeje se na mě usmívala Jasonova 99
Ukázka elektronické knihy