„Sakra, musím běžet,“ řekl Colin. Mávl na muže, že už jde, ale pak se znovu otočil ke mně. „Musíme se navštívit. Co tady máš v plánu? Kde bydlíš? A na jak dlouho tu jsi?“ Začala jsem z té záplavy otázek mžourat. „Žádné plány nemám. Bydlím v penzionu ve vesnici, v těch malých domcích. A nevím, jak dlouho se tady zdržím,“ odpověděla jsem bez dovětku, že to bude záležet i na něm. „Nechtěl bys dneska zajít na večeři?“ „Bezva, to by šlo,“ řekl Colin. „Budu tě čekat na Kopečku. V kolik, třeba v šest?“ „To by bylo fajn,“ odpověděla jsem, spontánně jsem se postavila na špičky a políbila ho na tvář. Colin se lehce začervenal a zašklebil se na mě. „Za co to bylo?“ „Za to, že sis na mě vzpomněl,“ řekla jsem. „Chelsea, lásko moje, na tebe bych nikdy zapomenout nemohl,“ prohlásil. Políbil mě na čelo, otočil se, vzal mě za ruku a začal mě táhnout za sebou, jako by nechtěl, abych se od něj oddělila. Společně jsme došli ke stodole a on mě pustil až ve chvíli, kdy vstoupil dovnitř, aby pokračoval v předváděcí akci. Nebudu příliš přehánět, když řeknu, že jsem byla celá paf. Ke konci předváděčky už byli Parkovi vyčerpaní. Nepochybovala jsem, že je to i tím, že se Jerry nabídl jako dobrovolník na stříhání ovcí. Vyšel na něj neposedný mladý kus, který mu při každém pokusu o stříhání dovedně uhnul, což se u ostatních turistů setkalo s bujarým veselím. „Tak pojď, ty dubová hlavo,“ domlouval Jerry ovci, která se mu už poněkolikáté dokázala vymanit. Když ji opět chytil a užuž se zdálo, že je pánem situace, ovce mu proklouzla přímo mezi nohama. „Myslím, že s prasetem by mi to šlo líp!“ „Protože by ti pomáhala představa slaniny,“ dobírala si ho Mary. 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS298178