98
BARBARA O’NEALOVÁ
Kromě toho byla hezká takovým tím způsobem, který se líbí kamerám – široká ústa, rovný, silný nos a pronikavé tmavé oči, které teď upírala na mě. „Lady Shawová,“ oslovila mě a natáhla ruku. „Jocasta Edwardsová. Moc ráda vás poznávám.“ „Prosím vás, říkejte mi Olivie! Tohle je Ann Chopová, zrovna mi ukazovala léčebné zahrady. Stará se o ně zahrádkářský spolek ze Saint Ives Cross.“ „Jsem vaše velká fanynka,“ rozplývala se Ann. „Viděla jsem všechny díly. Nejvíc se mi líbila ta série o zámku Turlington.“ „Ano, ta se povedla. Člověka potěší, když se to podaří, že?“ „Ano.“ „No každopádně moc děkuji. Rve mi to srdce, když se tyhle staré krásky nedají zachránit, tak se snažím ze všech sil.“ Potřásla Ann rukou, pak se rázně otočila a představila mi svého kameramana, muže těsně před třicítkou s rozcuchanými blond vlasy a hipsterskými vousy. „Tohle je Ian, a jestli vám to nebude vadit, natočí si naše setkání, abychom měli nějaké záběry na později, pokud dům do pořadu zařadíme. Můžeme se tak domluvit?“ Na chvilku jsem zaváhala, jestli je to dobrý nápad. Možná se tu budou odkrývat tajemství, která nebudu chtít ukazovat světu. Jenže jsem si musela přiznat, že celá tahle věc je natolik nad mé síly, že odhalení nějakých tajemství starých několik desetiletí, nebo dokonce staletí mi nepřišlo tak zásadní. Jocasta má přístup přesně k těm informacím, které potřebuju, jestli se mám hnout z místa, a já musím využít veškerou pomoc, která bude k dispozici. „Jistě, to je v pořádku.“ Neprocházeli jsme celý dům, ale vzala jsem ji na tu samou základní prohlídku, jakou jsem absolvovala se Samirem minulý týden, po zadním schodišti do třetího
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS298172