Vydrhla si ruce mýdlem a pečlivě se opláchla. Koupelna voněla po růžích a tmavém dřevě a ona měla dojem, že i tuto vůni poznává. Vzpomínala si na ni. Potom si oblékla oblečení, které jí tu nechala Paterá Achát, všechno, až na spodní prádlo: neměla chuť nosit cizí kalhotky, ty, ve kterých přišla, úplně stačily, a podprsenka by seděla spíš ženě, která podprsenky potřebuje víc než Mahit. Kalhoty i blůza byly hebké, bílé a kvalitní. Mahit by si přes blůzu nejraději oblékla vlastní sako, ale bylo nenapravitelně znečištěné. Vyšla tedy bosky z koupelny a na sobě měla nejspíš kousky z šatníku samotné Devatenácteré Teslice. Rukojmí, ale čisté rukojmí. Než došla zpátky do ústřední kanceláře, někdo zjevně stihl přinést čajový servis. Devatenácterá Teslice byla pohroužená do práce a v proměnlivém rytmu přeskupovala hologramy a projekce kolem sebe, Mahit se tedy posadila k nízkému stolku, na kterém servis stál, a čekala. Čaj jemně, květinově a trochu nahořkle voněl. Vedle konvice stály dva mělké čajové šálky, jako dělané do dlaní. Na stanici Lsel nebylo pití čaje ani zdaleka tak formální: pil se tam většinou čaj z pytlíku, z obyčejného hrnku a voda se ohřívala v mikrovlnce. Když už ale Mahit pila nějaké stimulanty, dávala přednost kávě, pro kterou na Lselu platilo totéž, jen se místo čajových sáčků používal sublimačně sušený kávový koncentrát. „Tak tady vás mám,“ pravila Devatenácterá Teslice. Posadila se naproti Mahit a nalila čaj do šálků. „Cítíte se lépe?“ „Děkuji za vaši pohostinnost,“ řekla Mahit. „Vážím si jí.“ „Nebylo by ode mne moc rozumné, kdybych si s vámi chtěla promluvit dřív, než se dáte dohromady. Podle zpráv z náměstí Střed 9 si dokáži představit, že za sebou máte celkem traumatizující dopoledne.“ Vzala šálek a upila. „Napijte se čaje, Mahit.“ „Nebudu vaši pohostinnost znevažovat obavami z otravy.“ „Výborně! Tím mi ušetříte čas, protože vás nebudu muset ujišťovat, že nic takového nehrozí — a pokud na Lselu od doby,
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS298074