„Poslechni…“ Opatrně se dotkl jejích paží. Setřásla ze sebe jeho ruce a uhodila ho do hrudi. Zarudlýma očima na něho vyčítavě hleděla. „Jak jsi ho sakra mohl přejet?“ „Jen tak tam stál, uprostřed cesty.“ „Vždyť je světlo, jak to, žes ho neviděl?“ Znovu ho udeřila a on se schoulil a díval se na ni s výrazem, který znala až příliš dobře. Takhle se tváří, když musí přiznat, že nepřemýšlel a že udělal nějakou hloupost. „Já… vzal jsem si tvůj telefon, chtěl jsem pustit jinou hudbu, ale pak mi upadl…“ Víc vědět nepotřebovala, nezáleželo na tom. Zrak jí padl na hondu za Kennethem. Stála napůl v příkopu. Najednou ji přepadla strašlivá hrůza, zasáhla ji jako úder pěstí pod žebry. Co když… Sandra vstala a pomalu se k autu blížila, připadala si jako ve snu. Prosila boha, v něhož nevěří, aby uvnitř nikdo další nebyl. Žádný další raněný nebo mrtvý člověk. A hlavně, pane bože, hlavně žádné dítě. Nahlédla bočním okýnkem dovnitř. Ulevilo se jí, když viděla, že auto je prázdné. Nikdo další uvnitř nebyl a na zadním sedadle ležely ty tři tašky. Aniž věděla proč, otevřela zadní dveře a naklonila se dovnitř. Otevřela zip první tašky. Bankovky. Víc, než kdy v životě viděla. Otevřela druhou. Další peníze. Spousta peněz. Eura. V třetí tašce uviděla cosi, co mohly být jedině drogy. Spousta drog. Kenneth se objevil za ní, nahlédl dovnitř, uviděl to co ona. „Jsou to prachy?“ Napřímila se a přikývla, ale nemohla z těch tašek spustit oči. Z těch peněz. Hromada peněz, jaká dokáže změnit život. „Co budeme dělat?“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS297937