6. Šťastlivec a smolař
103
by byl rušivým prvkem. Biden však dokázal zabránit i tomu, aby se dostal do pozice dosluhujícího politika, který už nemá na nic sílu, stačilo vyvolávat podezření, že by mohl mít zálusk zkomplikovat Hillary Clintonové její kandidaturu. I když se zatím žádná schůdná cesta k nominaci nerýsovala, možnost, že by k ní mohlo dojít, ponechávala Bidena ve hře. Jeden jeho asistent mi řekl, že Biden vidí sám sebe jako „žraloka, ten taky musí stále plavat, aby přežil.“ Dennis Toner pracoval v Bidenově štábu přes třicet let a vyjádřil to méně výhružně: „O tomhle je celý jeho život. Copak se na to může vykašlat zrovna teď?“ Čím víc času jsem s Bidenem trávil, tím víc jsem si všímal, jak často se vrací k tématu respektu – v čase dětství, otcových bojů i dávných urážek a úsluh, se kterými se při své cestě vzhůru vyrovnával. Respektování je trvalou součástí politické psychologie. V jedné epizodě seriálu Viceprezidentka vykládá Julia Louis-Dreyfusová o jeho důležitosti, když narazí do skleněných dveří: „Znáte přece písničku Arethy Franklinové Respect.“ Bidenova starosvětská citlivost však otázku respektování pozvedla do posvátných výšin. Dospěl jsem k závěru, že pro Bidena je prezidentská kandidatura jako taková méně důležitá než potvrdit si, že ho lidé respektují natolik, aby ji brali vážně. Hillary Clintonovou pojilo s Bidenem přátelství, které se datovalo už od dob kampaně Billa Clintona v roce 1992. Ráda říkala, že jí připomíná jejího manžela – oba jsou nenucení a přátelští, nahoru se vyšvihli svým přičiněním a politiku mají v krvi. Po zvolení Hillary Clintonové do Senátu spolu dojížděli vlakem. Když na národním sjezdu Demokratické strany v roce 2008
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS297893
104
EVAN OSNOS: JOE BIDEN
podpořila ve vášnivém projevu Obamu i jeho, přišel do zákulisí, na znamení díků před ní klesl na kolena a políbil jí ruku. Nadšeně podpořil i její jmenování ministryní zahraničí. Ve vládě zastávali výrazně rozdílné názory, zda a jak používat americké ozbrojené síly – ona podporovala navýšení počtu vojáků v Afghánistánu, sesazení Kaddáfího a také zásah proti bin Ládinovi, on byl proti všem třem těmto akcím. Přesto spolu každé úterý snídali v jeho rezidenci, sami, bez spolupracovníků. Zakládal si na tom, že na ni čeká u auta a doprovází ji do rohu verandy, kam svítilo slunce. „Vždycky gentleman,“ napsala o něm v knize Těžká rozhodnutí, kde vzpomíná na léta ve vládě. Když si telefonovali, někdy se s ní loučil slovy: „Mám tě rád, drahoušku.“ Náskok Hillary Clintonové byl závratný. Dvanáct let po sobě byla podle Gallupova ústavu na čele žebříčku nejobdivovanějších žen v Americe. (V roce 2014 se na třetím místě za televizní moderátorkou a herečkou Oprah Winfreyovou umístila Michelle Obamová spolu se Sarah Palinovou.) Výbor politických aktivistů, původně pojmenovaný Ready for Hillary (Stojíme za Hillary), vybral dva roky před volbami více než 8,3 milionu dolarů. Biden žádnou fundraisingovou organizaci neměl. V roce 2014 napsal Peter Beinart pro The Atlantic článek, v němž hodnotil vyhlídky Hillary Clintonové na získání nominace. „Případné prezidentské kandidatuře Joea Bidena hrozí, že dopadne jako špatný vtip,“ zněl jeho závěr. V textu si však posteskl, že je to škoda, protože kontrast mezi Bidenem a Clintonovou by mohl vést k užitečné debatě o směřování Demokratické strany, pokud jde o témata jako například „role Ameriky v dnešním světě“.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS297893
6. Šťastlivec a smolař
105
Ed Rendell, někdejší guvernér Pensylvánie a činovník Demokratické strany, byl Bidenovým přítelem a stoupencem Hillary Clintonové. Tenkrát na jaře jsem se ho zeptal, jakou výzvu by Biden pro Clintonovou představoval. „On kandidovat nemůže, protože všichni jeho političtí přívrženci a sponzoři podporují Hillary,“ řekl Rendell. „Myslím, že by narazil na reakci typu: ‚Joe, máme tě rádi, určitě bys byl skvělý prezident, ale teď je na řadě Hillary.‘ Prostě teď náhodou stojí v cestě dějinám.“ Pokud by však Clintonová nekandidovala nebo by její podpora oslabila, dodal Rendell, Biden by mohl přitáhnout větší demokratickou podporu, než se na první pohled zdálo: „Kdyby Hillary v úterý odstoupila, ve středu bych zavolal Joeovi a řekl mu: ‚Jak ti můžu pomoct?‘ A 60 až 70 procent lidí od Hillary by to určitě vnímalo stejně.“ Kampaně se vyvíjejí neodhadnutelnými směry. V létě Hillary Clintonová pronesla několik neobratných poznámek o svých finančních poměrech – řekla, že když opouštěli Bílý dům, byla jejich rodina „na mizině“ a že se jim s Billem nevede „moc dobře“, přestože právě byla na turné po Americe a pronášela placené projevy. Biden se oproti tomu věnoval komentování politiky způsobem, díky kterému mohl zaujmout progresivnější pozici ve stylu senátorky Elizabeth Warrenové. „Zásadně nesouhlasím s důvody, kterými už Clintonova administrativa – s cílem podpořit hospodářský růst – umožnila koncentraci ekonomického bohatství,“ řekl mi tehdy a dodal, že to střední třídu „odrovná“. A pokračoval: „Myslím, že časem musí dojít k výrazné změně jak fiskální, tak daňové politiky.“ Snažil se tento názor „prosadit i v Bílém domě“, řekl mi. Znělo to dost šablonovitě a já o tom
Ukázka elektronické knihy