j i t k a
l e n k o v á
Její chvíle slávy nastala, když jí starostové z nedalekých dvou vesnic, zvědaví, co v tom údolí asi může být, půjčili dva obecní pracovníky. Největší kus práce však odvedla peruánská armáda, jejíž představitele Shadyová rovněž získala pro spolupráci. Vojáci odkopali vršek jednoho z pahorku a uvnitř něj narazili na kamennou pyramidu, jasný znak pokročilé civilizace – byť neznalé keramiky. Pro dataci pomocí C14 se podařilo objevit zbytky rákosových pytlů, v nichž nosili stavebníci kameny na stavbu. A ukázalo se, že jsou staré až 4 700 let! Tedy ještě o tisíc let starší než výše zmíněný Sechín. Některé objekty v Caralu bylo možné dokonce datovat až do roku 3000 př. n. l., čímž se stávají podle oficiální archeologie regulérními současníky egyptských pyramid. Teď si ještě archeologové musí na tuto překvapivou informaci přivyknout natolik, aby v jejím světle dokázali přehodnotit dosavadní náhledy na dějiny civilizací Starého a Nového světa a jejich možné kontakty.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS297860
Tajemné země za polárním kruhem
C
o se nachází daleko na severu? Řecký učenec Hérodotos (484 př. n. l. – cca 430 až 420 př. n. l.) v tom měl jasno: oblast, kterou on sám pojmenoval jako Arktidu. Jak přesně vypadá, však neměl ani potuchy. Tak daleko mořeplavecké schopnosti starých Řeků nesahaly. A ještě dlouho po něm jsme byli, pokud jde o relevantní informace o nejsevernějších krajích, odkázaní na sporadické polární expedice a náhodná pozorování tamních obyvatel. Jedním z nich byl ruský lovec kožešinové zvěře a polární badatel Jakov Sannikov (1780 – po roce 1812), který se zabýval průzkumem Novosibiřských ostrovů, z nichž dva, Stolbovoj (Sloupový) a Faddějevskij, objevil a popsal (roku 1800 a 1805). Součástí tohoto souostroví je rovněž ostrov Kotělnyj, na který se občas nechá přejít suchou nohou z Faddějevského ostrova. A právě z tohoto ostrova Sannikov zahlédl roku 1810 v dálce na severu neznámou zemi. Ne ledovec, ale opravdové hory. Spolu s ním je tehdy pozoroval i jeho kolega na této expedici, polární badatel švédského původu Matvěj Matvějevič Gedenštrom (cca 1780–1845). K výzkumu v dálce zahlédnuté souše se však tehdy Sannikov a Gedenštrom nedostali a Sannikov pouze zanechal zprávu o tomto svém pozorování. Neznámá země 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS297860
j i t k a
l e n k o v á
Mystická Sannikovova země (obr. archiv autorky)
později dostala na jeho počest jméno Sannikovova a její dosažení se stalo pro polárníky další výzvou. Jako další potvrdil Sannikovovo pozorování německý polární badatel v ruských službách Eduard Gustav von Toll (1858–1902) během své expedice do této oblasti v letech 1885–1886. Tehdy se však ještě k nové, zatím neznámé pevnině nevydal. Na Sannikovovu zemi hodlal doplout při své pozdější expedici na lodi Zarja (Úsvit), zahájené roku 1900. Vodítkem mu mělo být nejen vlastní pozorování, ale také směr tahu sněžných hus, které odlétaly z Novosibiřských ostrovů kamsi dále na sever. Kromě toho se v této oblasti také vyprávělo o tajemném sibiřském národě Onkilonů, které vytlačili z pevniny směrem na sever Čukotové. 100
Ukázka elektronické knihy