„Kdo nebo co je vlastně démon?“ zeptal jsem se jednoho pátečního večera, když jsme seděli u Vlků v garáži. Zkoušeli jsme jen chvíli. Moc nám to nešlo a jít ven se nedalo, protože byl slejvák a vytrvale bubnoval do plechový střechy. „Padlej anděl,“ odpověděl Drak místo Sorata. „Původně to byl anděl, ale oklamal ho satan. Chtěl po něm, aby se vzbouřil proti Bohu.“ No jo, Drak, ten aby se nevytáhl, co všechno ví. „Démona nikdy nepoznáte,“ řekl Sorat zamyšleně. „Může to bejt zemřelej příbuznej, zvíře, energie, mimozemská bytost, zjevení…“ „Cože? Ty věříš na UFO?“ smál se Arman. „Většina lidí miluje tmu mnohem víc než světlo,“ pronesl Sorat tiše (jako obvykle neodpověděl na otázku). Chvíli nikdo nic neříkal, jen jsme poslouchali, jak se venku žení čerti. To bubnování deště o střechu bylo až hypnotický. „Ty taky víc miluješ tmu?“ zeptal jsem se. Sorat jen přikývl a založil si ruce na prsa. „Miluju tmu a budu její služebník,“ prohlásil. „A vy se mnou.“ „Budeme něco jako zasvěcovači?“ otázal se Drak. Nejspíš si o problematice černý magie něco nastudoval. „Bible říká, že kdo pracuje ve službách satana, je zároveň satanem obelhán. ‚Avšak se zlými lidmi a podvodníky to půjde stále k horšímu, neboť klamou jiné i sebe,‘“ citoval Drak, šprt jeden. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS297582