se pro federaci pouze vytvářely podmínky a konečné řešení se odsunulo až na XIV. sjezd KSČ. 14 Přes tato skeptická slova se účastníci diskuse o akčním programu v předsednictvu ÚV KSČ 21. března shodli, i pod tlakem situace na Slovensku, že se půjde cestou federalizace státu. Přes řadu pochybností, zda by měl tento dokument už vyhlašovat federaci, když „to není dostatečně propracované“,15 se tato otázka nestala předmětem sváru. Akční program KSČ, přijatý 5. dubna, proto postuloval jako konečný cíl spravedlivého řešení vztahů obou národů federativní uspořádání Československa, které by se realizovalo ve dvou etapách – teprve ve druhé etapě měly být zahájeny práce na úplném symetrickém modelu, o němž by rozhodl XIV. sjezd KSČ. Předcházet mu mělo „odstranění nejpalčivějších nedostatků současného neuspokojivého stavu“, jež zahrnovalo mj. konstituování Slovenské národní rady jako zákonodárného orgánu a rady ministrů Slovenska jako exekutivního orgánu.16 České národní zájmy měly podle akčního programu zastupovat centrální orgány státu a z požadované symetrie by tím vzniklo nové asymetrické uspořádání, jen v opačné kvalitě, v neprospěch českého národa, jenž by tak po dobu konstituování federace nedisponoval žádnými národními orgány, jež by hájily jeho zájmy. Předpokládaná nerovnováha obou stran byla o to závažnější, že se řešení tohoto problému na slovenské straně prudce urychlovalo, i když ani na Slovensku samém nebyla myšlenka federace přijímána bez výhrad. Rozvíjela se polemika na téma, zdali je federace předpokladem demokratizačního procesu, nebo musí být demokracie, aby federace měla smysl. V této polemice se odrážely obavy části slovenské angažované společnosti, aby se reformní proces na Slovensku neomezil jen na jednu stránku, byť klíčovou, tedy na dosažení federativního státoprávního uspořádání, bez ohledu na to, zda jí bude dosaženo demokratickými metodami a zda bude naplněna demokratickým obsahem.17 Pro českou stranu nestála otázka federace na prvním místě. Zejména slovenské sdělovací prostředky, ale i část slovenských politiků proto vytýkali Čechům nezájem o ni, často i s negativním ostřím na jejich adresu.18 14 J. Vondrová (ed.): Komunistická strana Československa, IX/5, dok. č. 5, s. 96. 15 Podle O. Černíka, viz J. Vondrová – J. Navrátil – J. Moravec (ed.): Komunistická strana Československa, IX/1, dok. č. 27, s. 194. 16 Ibid., dok. č. 50, s. 334. 17 Stanislav Sikora: Rok 1968 a politický vývoj na Slovensku, Bratislava 2008, s. 104n. 18 Krátce po zasedání ÚV KSS 9. dubna, jež mj. ve stanovisku k státoprávnímu uspořádání vztahů českého a slovenského národa formulovalo nezbytné úlohy (návrh ústavního zákona
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS297501