Sebevědomý lord Gray (Ukázka, strana 99)

VIRGINIA HEATHOVÁ

manévrem svého podřízeného a milostivě přehlédl flirtování, které k němu vedlo. „To je skvělé! A já jsem si lámala hlavu, jak to zařídit, abychom lépe poznali naše nové sousedy.“ Lady Crudgingtonová bez dlouhých cavyků vrazila malířský stojan Grayovi do rukou a zavěsila se do jeho nadřízeného. „Musíte se posadit vedle mě, lorde Fennimore. Mám na milion zvědavých otázek…“

98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS297481

OSMÁ KAPITOLA Navzdory svému lepšímu přesvědčení ji velmi lákaly smaragdově zelené hedvábné šaty, které dosud odmítala nosit. Než si to mohla pořádně rozmyslet, zbrklá Thea si je oblékla. Teď čekala na příchod nevítaných hostů. Už si vyslechla velmi vzrušující zprávu o stavu stále se navyšujících financí od svého právního zástupce a zrovna se zamýšlela nad hlubokým výstřihem a velmi přiléhajícím živůtkem. Tyhle šaty ukazovaly její postavu opravdu efektně, nemusela si ani zakládat ruce. Ty zatracené šaty visely ve skříni skoro rok právě z tohoto důvodu. Měla je poslat švadleně zpátky hned, sotva dorazily, a nechat do výstřihu všít nějakou krajku. Ale teď si je vzala na sebe.

Pro něj!

Jako by nebylo dost na tom, že je jí vidět žlábkem mezi prsy snad až na žaludek, ještě jí tam poletují motýlci a nehodlají nikam odletět, ačkoliv se velmi snaží na ně zapomenout. „Dal byste si ještě víno, pane Rendelle?“ Alespoň má co na práci, když hraje roli dokonalé hostitelky. „Já si dám,“ přistrčila Harriet svoji sklenku. „A jestli mi to nebudeš mít za zlé, řekla bych, že by sis měla dát taky.“ Přítelkyně spiklenecky mrkla na jejího strýce a pak ztišila hlas do šepotu. „Pomohlo by ti to uklidnit nervy.“ Neuznala za vhodné odpovídat na takovou

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS297481

VIRGINIA HEATHOVÁ

nehoráznou, ale zcela trefnou výzvu, jen se chopila podávaných sklenek a naplnila je. Přestože si obvykle vychutnávala sklenku na dobrou náladu, dnes si Thea odepřela veškerý alkohol kvůli němu. Nepotřebuje se totiž opít, ztratit veškeré zábrany a pustit zbrklou Theu ze řetězu. Ne, teď potřebuje, aby všechny smysly i vůle zůstala v pozoru. Když se napije alkoholu, je hovornější, vyjadřuje svoje názory a všechny ty potlačované a divoké aspekty její povahy vyplouvají na povrch. Jsou připraveny dostat se ven, i když nemá v sobě žádný alkohol, co teprve po něm.

Zrovna nalévala, když slyšela z haly, že právě dorazil, a zatřásla se jí ruka. Panebože, že ale je nervózní. Nervózní, vzrušená a rozhodně vyvedená z míry.

Aby něco dělala a nezmatkovala, nalila třetí sklenku, oběma rukama jí popadla a s předstíranou nonšalancí se otočila zády ke dveřím. Vyčkávala, až sluha ohlásí jeho příchod. „Lord Fennimore a lord Graham Chadwick!“ Thea si okamžitě uvědomila jeho přítomnost, ale otáčela se pomalu s lhostejným úsměvem na rtech.

Uviděla ho, jak se sebevědomě nese místností ve večerním obleku. Tmavočervená vesta a ladící velká rubínová spona by mohla vypadat křiklavě na někom jiném, méně suverénním, sebevědomém a vyzývavě neslušném, ale on si s tím bez problémů poradil. „Lorde Gislinghame.“ Sklonil hlavu v úkloně před jejím strýcem, pak otočil oči k ní. Pozorovala, jak se lehce rozšířily a potom vyslaly teplý pohled nezakrývající, že se mu líbí, co vidí. Cítila to teplo po celém těle i přes ty hluboce vystřižené šaty a tenoučkou batistovou košilku, kterou obvykle také nenosila, až po skandálně utažený korzet, jenž ji Harriet koupila jako dárek k posledním narozeninám. Ten dokázal poskytnout výhled na její přednosti v maximální míře. „Slečno Cranfordová. Moc rád vás zase vidím.“ 100 Ukázka elektronické knihy