MICHELLE SMARTOVÁ
klína, neslyšel její tiché vzdechy a nebyl svědkem jejích vášnivých reakcí… Žádný jiný muž ji nepřivedl k orgasmu svým jazykem. Věděl, že nemá právo cítit takovou úlevu. Ale bylo tomu tak. Livia byla jeho. Jen a jen jeho. Stejně jako on byl její. Uchopil ji pevně za boky a znovu se dotkl jazykem jejího sladkého klína. Patřila mu. A on patřil jí. Vždycky jí patřil. Opřel se o lokty po stranách jejího obličeje a upřeně se na ni zadíval. V očích měl užaslý výraz. Proč ji nechal odejít? Jak mohl dopustit, aby ho tahle krásná žena opustila? Jak se mohl vzdát bez boje? Vášnivě ji políbil. Objala ho kolem krku a prohnula se v zádech. Ňadry se přitom dotkla jeho hrudníku a zahákla mu nohy kolem stehen. Massimo tu výzvu okamžitě pochopil a jediným pohybem do ní vnikl. Jeho nitro zaplavila taková úleva, že na okamžik zavřel oči a přestal úplně dýchat. Ale, zatraceně, i kdyby v tomhle okamžiku zemřel, byl by šťastný. Livia nad sebou ztratila kontrolu už ve chvíli, kdy ji přivedl jazykem k orgasmu, a teď, když ho cítila v sobě, byla vzrušením doslova bez sebe. Přitiskla se k němu a nechala se unášet na vlnách vášně. Oheň, který v ní Massimo zažehl, sílil každou vteřinou. Poprvé nechtěla, aby přišla úleva. Ne, toužila po tom, aby to nikdy neskončilo. Přála si, aby to trvalo věčně. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS297446
VZPOMÍNKY NA FIDŽI
Z toho, jak soustředěně se Massimo tvářil, pochopila, že svádí sám se sebou úplně stejnou bitvu. Pevně zavřela oči, přitiskla mu ústa na krk a snažila se ovládnout příval vzrušení, který se přes ni valil v čím dál mohutnějších vlnách. Ale bylo to stejné, jako kdyby chtěla bojovat s příbojem. A pak to přišlo. Exploze, která zachvátila celé její tělo. Jen ho pevně objala a nechala se unášet na vlnách extáze. Livia otevřela oči a převrátila se na bok, aby se podívala, jestli je Massimo ještě pořád vedle ní. Usnula v jeho náruči, ale v nějakém okamžiku se od něj asi trochu odtáhla. Ještě byla noc, ale díky měsíci a hvězdám nebyla v pokoji úplná tma. Vydechla úlevou, když zjistila, že Massimo leží klidně vedle ní a spí. Přitiskla se k němu blíž, vzala ho za ruku, zvedla ji a přitiskla si ji ke rtům. Upřeně se na něj zadívala a snažila se vrýt do paměti každý sebemenší detail jeho spícího obličeje. Srdce se jí sevřelo úzkostí. Najednou cítila, že se zoufale potřebuje nadechnout čerstvého vzduchu. Pustila jeho ruku a vyklouzla z postele. Natáhla si na nahé tělo župan a vyšla po špičkách ven z ložnice. Vzadu za chatou, kousek pod verandou, byla jejich soukromá zahrada s bazénem. Livia vklouzla na lehátko vedle bazénu a zadívala se na slunce, pomalu vycházející na obzoru. Začínal nový den, ale pro Livii ten den představoval začátek konce. Byl to den, kdy se bude muset s Massimem navždy rozloučit… To vědomí ji ničilo. Nechtěla mu říct sbohem. Ještě pořád ji k němu vázalo silné pouto a cítila, že 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS297446
MICHELLE SMARTOVÁ
ani ona mu není lhostejná. Dával to najevo každým svým pohledem, dotykem, polibkem. Proč dopustili, aby z jejich společného života odešla láska? Proč za ni nebojovali? Za tu lásku, která pro ně kdysi byla vším. Massimo se od ní odtáhl. Uzavřel se do sebe. Do svého vlastního světa. A nestalo se to najednou, ale postupně. A spolu s tím sílil i její strach, nejistota a pocit samoty. Všechno pak začalo rychle eskalovat. Ona mluvila moc, on zase málo. Ale oba se vyhýbali hovoru o věcech, které byly důležité. To bylo zapotřebí změnit. Zadívala se na rozednívající se nebe a zhluboka se nadechla vlahého vzduchu, provoněného exotickými květinami. Cvrkot probouzejících se ptáků všude kolem ní, ten radostný zvuk, vnesl novou naději do jejího srdce. Tam, kde existuje život, je i naděje. Za to, co spolu sdíleli, stálo bojovat. Musí se jen pokusit o to, aby to viděl i Massimo. Zhluboka se nadechla, vstala a vrátila se zpátky do chaty. Jestli měla mít šanci zachránit jejich manželství, potřebovala svůj telefon. A ten byl v ložnici. Potichu otevřela dveře. Massimo zvedl hlavu. Probudil se a našel vedle sebe prázdnou postel. Vydechl úlevou, když zahlédl Liviinu siluetu ve dveřích. „Jsi v pořádku?“ zeptal se ochraptěle. Neměl ponětí, kolik je hodin. Už hrozně dávno nespal tak tvrdě… vlastně ani jednou od doby, kdy od něj odešla. Dlouho se na něj mlčky dívala. Pak se najednou na jejím krásném obličeji objevil úsměv a rozvázala si župan, který si na sebe předtím oblékla. 100 Ukázka elektronické knihy