NATALIE ANDERSONOVÁ
do ložnice, uvědomila si, v čem spočívá zdroj jejího smutku. Tváře se jí zalily horkem a Hester ve zlomku vteřiny zjistila, že nemá smysl, aby si nalhávala. Když se vrátila do obývací haly, našla Aleka tak, jak ho v ní zanechala. Stál uprostřed místnosti a podmračeně se díval na prázdný servírovací stolek. „Budu potřebovat, abys mi pomohl ze šatů,“ ozvala se nejistě. Zvedl k ní tvář a probodl ji tázavým pohledem. „Jsem v tom skoro zašitá,“ kousla se do rtu. Nečekaně ji zalila vlna studu. Připadlo jí, že jej právě žádá o velmi intimní věc, pro kterou ale Alek nejeví ani trochu nadšení. „Promiň, je mi to líto.“ „Ale ne, o nic nejde,“ odkašlal si a vydal se k ní. „Podívám se na to.“ Obrátila se k němu zády a ucítila, jak klouže špičkou prstu po švu. „Asi na to budou potřeba nůžky nebo tak něco,“ zabručel. „Mohl bys použít třeba svoji obřadní šavli,“ pokusila se bezúspěšně odlehčit atmosféru. „Nebo zuby,“ navrhl. Pokusila se potlačit zachvění, pak se jí ale jeho prsty nečekaně zastavily přímo uprostřed zad. Ucítila, jak vzduch doslova srší nevybitým napětím. „Pojď,“ pobídl ji tiše, „nůžky jsou v koupelně.“ Do koupelny bylo potřeba projít rozlehlou ložnicí. Zastavila se na prahu, a zatímco Alek v přilehlé místnůstce pátral po nůžkách, snažila se vyhýbat pohledu na velkou manželskou postel. Znovu se k němu obrátila zády. „Nejspíš ty šaty nadobro zničím,“ zapředl jí do ucha. Ucítila, jak ji po šíji hladí jeho vlahý dech. Zavřela oči a špitla: „Stejně je na sebe už nikdy nevezmu. Je jedno, jestli se někde něco rozpáře.“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS297391
VE SVĚTLE KRÁLOVY LÁSKY
Dal se do práce s nůžkami. „Ty šaty skončí vystavené v palácovém muzeu.“ „Opravdu?“ Přestože k němu byla otočená zády, cítila, jak z něj vyzařuje stěží pojmenovatelný magnetismus. Přála si, aby se jí dál dotýkal, a zatoužila po dalším horkém a upřímném polibku. „Opravdu se z těch šatů musím svléknout,“ postěžovala si, jen aby se v tom utvrdila. „Nemůžu v nich vůbec dýchat.“ „Tak pryč s nimi.“ Ucítila zatahání, po kterém následovalo tiché zaklení. „Hrome, utrhl jsem knoflík. Pardon.“ „To nevadí,“ šeptla. Uslyšela, jak se Alek zhluboka nadechuje, a hned nato nezaměnitelný zvuk trhané látky. Šaty jí spadly z ramen a jejich horní část se zachytila na všitém korzetu. Pevně si jejich látku přitiskla k tělu a zvolna se k němu obrátila čelem. „Hester…?“ Upřeně se mu zadívala do očí. „Jen aby bylo jasno… ten třetí polibek nebyl kvůli fotografům. Byla to jen moje sobecká touha. Tuším, že bych se měl omluvit za to, jak jsem porušil naši dohodu, ale myslím, že se ti líbil stejně jako mně.“ Stál tak blízko, že znovu ucítila, jak ji hladí jeho horký dech. „Rád bych věřil, že chceš další,“ pokračoval. „Ne na základě nějaké hloupé dohody. Bez omezení počtu.“ Nedovedla mu odpovědět. „Neucukla jsi,“ pokračoval a oči mu tmavly nevyslovenými city. „Myslím, že mě toužíš políbit… já docela jistě toužím políbit tebe.“ Chtěla zjistit, jestli je to, co se právě děje, skutečnost. „Ano,“ hlesla. „Ano co?“ Vytušila, že se sebou Alek právě zápasí stejně jako ona. „Chci to.“ Dvě slova sotva silnější než šepot byla 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS297391
NATALIE ANDERSONOVÁ
pravdivější než přísaha, kterou pronesla před oltářem. Vmžiku ji objal a prudce přitiskl ji ke stěně. Vnímala jeho horečnaté polibky, opájela se jimi a pokoušela se mu je oplácet. V její duši se otevřela stavidla dlouho potlačované touhy a smyslná horkost chtění ji zalila tak prudce, že dovedla myslet jen na to, jak moc si přeje, aby ji už nikdy nepřestal líbat. „Řekni, abych přestal,“ zaúpěl a zvedl jí tvář, aby se jí mohl podívat do očí. „Nebo chceš, abych pokračoval? Víš, co chci, Hester. Rád bych věřil, že vím, co chceš ty. Chci to ale slyšet od tebe. Chci slyšet tvůj hlas.“ I když chtěla, nedovedla se přimět k odpovědi. Vše, po čem toužila, bylo tak velké a naléhavé, že se to neodvažovala ani pojmenovat, natož vyslovit. „Hester?“ Ucítila, jak se jí na boku těsněji svírá jeho dlaň, a když v jeho očích spatřila známky boje, který se sebou i teď sváděl, pocítila nečekanou moc. „Jsem silnější než ty,“ vydechl nečekaně. „Tisknu tě ke stěně. Mohl bych…“ „To je v pořádku,“ hlesla. Rozšířily se mu zornice. „Co že to je?“ „Je to fantastické,“ opravila se rychle. „Prosím, Aleku…“ Chtěla, aby se jí dál dotýkal, chtěla se mu cele oddat a toužila po něm, i kdyby to mělo být jen na jedinou noc. Teprve když vstoupil do jejího života Alek, si naplno uvědomila, jak byla vždy osamělá. „O co prosíš?“ zasténal a sklonil se k ní. „Pověz mi to, Hester, musím to slyšet.“ „Už mě unavuje, jak nic necítím,“ vydechla. „Chci se cítit dobře. Chci cítit, že po mně někdo touží. Tohle… je krásné. Chci to cítit dál. S tebou. Jen s tebou.“ Oči se mu rozšířily, pak ale jen přikývl. „Dobře.“ Zvedl dlaně z jejího pasu k zápěstím. Stále si jimi 100 Ukázka elektronické knihy