NATALIE ANDERSONOVÁ
do ložnice, uvědomila si, v čem spočívá zdroj jejího smutku. Tváře se jí zalily horkem a Hester ve zlomku vteřiny zjistila, že nemá smysl, aby si nalhávala. Když se vrátila do obývací haly, našla Aleka tak, jak ho v ní zanechala. Stál uprostřed místnosti a podmračeně se díval na prázdný servírovací stolek. „Budu potřebovat, abys mi pomohl ze šatů,“ ozvala se nejistě. Zvedl k ní tvář a probodl ji tázavým pohledem. „Jsem v tom skoro zašitá,“ kousla se do rtu. Nečekaně ji zalila vlna studu. Připadlo jí, že jej právě žádá o velmi intimní věc, pro kterou ale Alek nejeví ani trochu nadšení. „Promiň, je mi to líto.“ „Ale ne, o nic nejde,“ odkašlal si a vydal se k ní. „Podívám se na to.“ Obrátila se k němu zády a ucítila, jak klouže špičkou prstu po švu. „Asi na to budou potřeba nůžky nebo tak něco,“ zabručel. „Mohl bys použít třeba svoji obřadní šavli,“ pokusila se bezúspěšně odlehčit atmosféru. „Nebo zuby,“ navrhl. Pokusila se potlačit zachvění, pak se jí ale jeho prsty nečekaně zastavily přímo uprostřed zad. Ucítila, jak vzduch doslova srší nevybitým napětím. „Pojď,“ pobídl ji tiše, „nůžky jsou v koupelně.“ Do koupelny bylo potřeba projít rozlehlou ložnicí. Zastavila se na prahu, a zatímco Alek v přilehlé místnůstce pátral po nůžkách, snažila se vyhýbat pohledu na velkou manželskou postel. Znovu se k němu obrátila zády. „Nejspíš ty šaty nadobro zničím,“ zapředl jí do ucha. Ucítila, jak ji po šíji hladí jeho vlahý dech. Zavřela oči a špitla: „Stejně je na sebe už nikdy nevezmu. Je jedno, jestli se někde něco rozpáře.“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS297391