PIPPA ROSCOEOVÁ
stovky nocí, a stejně to nestačilo, nikdy nebude. Prodal by vlastní duši, aby tam mohl zase sedět a třást se v chladu, protože to byly jediné chvíle, kdy viděl svou matku doopravdy šťastnou. Doopravdy svobodnou. „Byla to neuvěřitelná tanečnice. Byla hlavní sólistkou v baletní společnosti. A poslední představení, které s nimi odehrála, než ji Vladimir vymazal ze svého života, byla Giselle.“ Koutkem oka zahlédl, jak si Ella přitiskla ruku na ústa, jako by se snažila potlačit nějaký zvuk. „Jaká byla?“ zeptala se Ella po chvíli tichým hlasem, jako by nechtěla porušit pavučinkovou síť kolem nich. „Smutná,“ přiznal Roman. „Spoustu času byla smutná. Bylo to pro ni těžké, život uklízečky byl naprosto odlišný od luxusu, v němž vyrostla. Dokonce i jako dítě jsem vnímal bolest z toho, že mi nemůže poskytnout víc. Ze všech sil se snažila sama vychovávat dítě. Ale za nocí, kdy mě brala ven… ty mi stačily.“ „Omlouvám se. Moc se omlouvám. Kdybych to jen tušila, nikdy bych po tobě nežádala, abys šel se mnou.“ Roman její omluvu přijal. „Já vím.“ „Kéž bych ji viděla tančit.“ Usmál se. Věděl, že jeho matce by se Ella zamlouvala. Její laskavost, její dobrota. Všechno, co on neměl. Co zavrhl v okamžiku, kdy uložil matku k odpočinku. A poprvé v životě se obával, že zatímco Ellu by matka schvalovala, nejspíš by se jí nelíbilo, co se stalo z jejího syna. „Byla by hrdá na to, čeho jsi dosáhl,“ pronesla Ella, jako by nějak vycítila jeho myšlenky. „Ale byla by hrdá na mě?“ zeptal se. Na okamžik myslela, že snad neodpoví, že ve svém manželovi nenajde dostatek světlých stránek. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS297389